Svaz Phalaridion arundinaceae zahrnuje vegetaci rákosin a ostřicových porostů lemujících střední toky řek v podhorských oblastech a pahorkatinách. Tato vegetace osídluje štěrkovitý, písčitý až hlinitopísčitý substrát recentních náplavů na březích toků nebo ostrůvcích v řečišti (Kopecký & Hejný 1965). Vegetace svazu Phalaridion arundinaceae je při zvýšených stavech vody zaplavována, ale záplavy přicházejí náhle a netrvají dlouhou dobu (Kopecký 1969b). Mohou však nastat vícekrát do roka, zpravidla v předjaří v době tání sněhu a ve srážkově bohatších obdobích v létě.

Porosty jsou tvořeny zpravidla jednou silnou dominantou, což je nejčastěji chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea), vzácněji také ostřice Buekova (Carex.buekii) nebo třtina pobřežní (Calamagrostis pseudophragmites). Jsou druhově spíše chudé, i když při narušení mechanickým účinkem vodního proudu, erozí nebo akumulací náplavů, může na volných místech vyklíčit ze semen nebo vegetativně regenerovat z úlomků stonků a oddenků přinesených proudem větší množství různých druhů rostlin. Narušená stanoviště však rychle zarůstají dominantní travinou, přičemž tyto druhy ustupují a druhová bohatost se zmenšuje.

Vegetace svazu Phalaridion arundinaceae je variabilní v závislosti na režimu záplav, který se mění od horních po dolní toky řek, a na poloze porostů v zonaci stanovišť v pobřežní zóně toku (Kopecký 1969b). Na podhorských tocích se silným proudem, výrazným kolísáním průtoků a akumulací štěrkových sedimentů se vyvíjí asociace Tussilagini farfarae-Calamagrostietum pseudophragmitae. Tento průtočný režim je však charakteristický spíše pro řeky v Alpách a Karpatech, zatímco u nás je vzácný. Tomu odpovídá i vzácnost této asociace u nás. Aluvia horních a středních toků našich řek jsou tvořena převážně štěrkopísčitými až hlinitopísčitými sedimenty. Říční toky zde doprovázejí spíše porosty asociace Rorippo-Phalaridetum arundinaceae, která je vázána na místa nejvíce ovlivněná proudem. V zóně odvrácené od proudu na ni na horních tocích místy navazují porosty devětsilů Petasites hybridus, vzácně i P. kablikianus (svaz Petasition hybridi), a na středních tocích porosty asociace Caricetum buekii. Na dolních tocích řek se zmenšuje mechanická síla proudu, usazují se spíše jílovité a jemné písčité částice a nedochází k tak velkému kolísání průtoků jako na středních a horních tocích. Mokřadní stanoviště v nivách dolních toků osídlují zejména různé typy vegetace rákosin svazu Phragmition australis a vysokých ostřic svazu Magno-Caricion gracilis. I na dolních tocích se ale vyskytují porosty s Phalaris arundinacea, které však mají poněkud odlišné složení než porosty této trávy podél středních toků řek. Jsou proto řazeny do asociace Phalaridetum arundinaceae a svazu Magno-Caricion gracilis (Kopecký & Hejný 1965, Kopecký 1966, 1968).

Kopecký (1968) považuje za charakteristické druhy svazu Barbarea stricta. Calamagrostis pseudophragmites. Phalaris arundinacea. Rumex aquaticus a za diferenciální proti svazům Magno-Caricion gracilis a Phragmition australis druhy Mentha longifolia. Rumex obtusifolius, lokálně R. conglomeratus . R. sanguineus. Malý počet diagnostických druhů je důsledkem celkově malé druhové bohatosti porostů. Z toho důvodu někteří autoři svaz Phalaridion arundinaceae nerozeznávají a jeho asociace řadí zpravidla do svazu Magno-Caricion elatae, avšak s výjimkou Tussilagini farfarae-Calamagrostietum pseudophramitae, které řadí do svazu vegetace štěrkových náplavů Epilobion fleischeri Br.-Bl. in Br.-Bl. et G. Braun-Blanquet 1931 (např. Pott 1995, Oberdorfer 1998, Schubert et al. 2001b, Matuszkiewicz 2007). Proti relativně slabé floristické diferenciaci svazu stojí výrazné ekologické rozdíly mezi vegetací rákosin v okolí stojatých a tekoucích vod, které podrobně analyzoval Kopecký (1968). Protože rozlišování rákosin tekoucích vod jako samostatné vegetační jednotky má praktický význam, přijímáme v tomto přehledu Phalaridion arundinaceae jako samostatný svaz, podobně jako přehledy vegetace Dolního Saska (Vahle in Preising et al. 1994: 55–93), Rakouska (Balátová-Tuláčková et al. in Grabherr & Mucina 1993: 79–130) nebo Slovenska (Oťaheľová et al. in Valachovič 2001: 51–183).