Struktura a druhové složení. Kromě dominantního, většinou keřovitě rostoucího jeřábu ptačího (Sorbus aucuparia) se na skladbě těchto porostů podílejí další dřeviny nenáročné na obsah živin v půdě, zejména Betula pendula, Picea abies a Rubus idaeus. Porosty jsou obvykle řídké a mezernaté nebo jen volně skupinovité a jejich výška silně kolísá podle sukcesního stáří. V bylinném patře převládají acidofilní trávy (např. Avenella flexuosa, Calamagrostis villosa, Holcus lanatus a Nardus stricta), keříčky (např. Vaccinium myrtillus), kapradiny (např. Dryopteris dilatata) a nenáročné lesní geofyty (např. Oxalis acetosella a Trientaliseuropaea). Časté jsou některé pasekové byliny (např. Epilobium angustifolium a Fragaria vesca), které však mívají jen malou pokryvnost. Rumištní a nitrofilní lemové druhy jsou vzácné, dosti hojné jsou však druhy úhorů a ladem ležících půd, např. Galeopsis tetrahit a Holcus mollis. V porostech se obvykle vyskytuje jen 10–20 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti kolem 400 m2. Mechové patro je zpravidla dobře vyvinuto a obsahuje mechy a játrovky typické pro horské smrkové lesy.
Stanoviště. Společenstvo se vyskytuje od chladných vrchovin do hor, nejčastěji na pasekách po smrkových kulturách a kyselých bučinách. Vzácně osídluje také skalnatá místa nebo balvanové rozpady obklopené lesem. Ve vyšších pohořích se objevuje i mimo les na terasových mezích a kamenných snosech z horských luk.
Dynamika a management. Piceo-Sorbetum je zpravidla krátkověké společenstvo, které během sukcese na pasekách ustupuje ve prospěch vzrůstajících stromků, nejčastěji břízy a smrku. Dlouhodobé porosty se v lesním prostředí tvoří jen vzácně na skalnatých svazích nebo sutích, kde je konkurence stromů omezena nepříznivým stanovištěm. Porosty stále zmlazované častým vytínáním se vyskytují rovněž na okrajích horských luk. V posledních stoletích před naším letopočtem však mohly porosty snad totožné s touto asociací tvořit přirozenou velkoplošnou vegetaci ve vrcholových částech Hrubého Jeseníku na místě dnešních horských holí. Podle uhlíkových analýz půd zde totiž byla vegetace se smrkem a světlomilnými dřevinami jeřábem, břízou, vrbou a jalovcem (J. Novák et al. 2010).
Variabilita. Porosty na pasekách a lesních skalnatých svazích bývají druhově velmi chudé a převažují v nich acidofyty, zatímco v porostech rostoucích mimo les jsou součástí bylinného patra četné luční druhy, jako jsou Festuca rubra, Hypericum maculatum a Rumex acetosa.
Hospodářský význam a ohrožení. Porosty asociace Piceo-Sorbetum se zpravidla pokládají za bezcenný nálet. Mají však význam pro ochranu nejmladších vývojových stadií lesa před extrémy klimatu a konkurencí trav, jako je Calamagrostis villosa. Cenné jsou zejména porosty na horských holinách, např. v Krušných horách, které jsou přípravným stadiem lesa. Společenstvo ustupuje vlivem eutrofizace lesů, intenzifikace lesnictví a absence vhodného managementu nelesních stanovišť.