Struktura a druhové složení. Vzhled porostů udává dominantní vysoká tráva bezkolenec modrý (Molinia caerulea s. str.), dosahující v této vegetaci výšky kolem 50 cm. Nižší patro tvoří zejména sítina niťovitá (Juncus filiformis), trsnatá tráva smilka tuhá (Nardus stricta) a poléhavá bylina mochna nátržník (Potentilla erecta). Někdy bývají vtroušeny nízké ostřice, například Carex echinata a C. nigra. Na okrajích vrchovišť se mohou uplatnit i další šáchorovité rostliny, jako jsou Carex pauciflora, Eriophorum vaginatum a Trichophorum cespitosum. Mechové patro nejčastěji dosahuje pokryvnosti 60–100 % a je tvořeno zejména kopečky ploníku obecného (Polytrichum commune) a rašeliníky z okruhu Sphagnum recurvum s. l. V porostech ploníku bývají vtroušeny rašeliníky ze sekce Acutifolia (S. capillifolium, S. girgensohnii, S. rubellum a S. russowii). Porosty jsou druhově velmi chudé (5–10 druhů cévnatých rostlin a 2–3 druhy mechorostů na ploše o velikosti kolem 16 m²) a převažují v nich druhy s širokou ekologickou amplitudou běžné ve všech typech kyselých mokřadů.
Stanoviště. Vegetace této asociace porůstá mírné svahy na okrajích horských vrchovišť, rašelinných smrčin a porostů kleče. Je typická pro horská rašeliniště Krkonoš, kde je hojná v nadmořských výškách 1000–1450 m, byla však zaznamenána i v nižších polohách. Nejníže položená lokalita se nachází u rybníka Dvořiště v Třeboňské pánvi v nadmořské výšce 400 m. Hladina vody je velmi rozkolísaná a často klesá pod mělkou kořenovou i rašelinnou vrstvu (Rybníček in Rybníček et al. 1984: 15–68). To vede k převládnutí ploníku nad rašeliníky a dominanci bezkolence, který netoleruje trvale vysokou hladinu vody. Na stanovištích floristicky shodné vegetace s Carex nigra, Juncus filiformis, Molinia caerulea s. str. a Polytrichum commune v mokřadech severního Finska byla zaznamenána velmi rozkolísaná hladina podzemní vody, od přeplavení povrchu půdy na jaře až po pokles hladiny i více než 1 m pod povrch půdy v létě (Laitinen et al. 2008). Podobný vodní režim předpokládáme i u našich porostů. Půdním typem je rašelinná půda nebo zrašeliněný podzol s vrstvou rašeliny mocnou jen asi 20 cm (Hadač & Váňa 1967). Půda je kyselá, s malou koncentrací přístupných živin. Hadač & Váňa (1967) udávají tři měřené hodnoty pH půdy v rozmezí 4,7–5,0. Pro výskyt asociace je důležitá i historie rašeliništní vegetace v jednotlivých oblastech. Dominantní druh Molinia caerulea s. str. je v Evropě nejhojnější v boreální zóně, zatímco ve střední Evropě se vyskytuje převážně na stanovištích reliktní povahy (Dančák 2002). Je běžný právě ve vysokých sudetských pohořích a na Třeboňsku, naopak chybí tam, kde je historie bezlesých rašelinišť poměrně krátká, například v karpatských flyšových pohořích. Asociace Polytricho communis-Molinietum caeruleae proto schází například v Moravskoslezských Beskydech, i když se tam vyskytují hydrologicky a pedologicky vhodná stanoviště s dominujícím Polytrichum commune.
Dynamika a management. Tato asociace vzniká jako iniciální vegetace na narušovaných, méně zamokřených okrajích rašelinišť, anebo po poklesu hladiny vody z jiných společenstev kyselých rašelinišť. Může jít i o stabilizované náhradní společenstvo po horských smrčinách a klečových porostech (Rybníček et al. 1984: 15–68). V důsledku velké konkurenční schopnosti bezkolence modrého je případná další sukcese ke křovinným a lesním společenstvům velmi pomalá.
Variabilita. Lze rozlišit dvě varianty:
Varianta Trichophorum cespitosum (RBD04a) se vyskytuje na okrajích vrchovišť v Krkonoších a Jizerských horách, kde dochází k výraznějšímu poklesu hladiny podzemní vody a mineralizaci rašeliny. Diagnostickými druhy jsou Carex pauciflora, Eriophorum vaginatum, Sphagnum capillifolium s. l., Trichophorum cespitosum a Vaccinium vitis-idaea. Tato varianta odpovídá subasociaci P. c.-M. c. trichophoretosum austriaci Berciková 1977.
Varianta Anthoxanthum odoratum (RBD04b) se vyskytuje na ostatních stanovištích asociace a nemá sukcesní ani prostorovou návaznost na vrchoviště. Je druhově chudší a oproti předchozí variantě je diferencována hlavně negativně. Diferenciální druhy s menší stálostí jsou Anthoxanthum odoratum, Carex echinata, Deschampsia cespitosa, Luzula campestris a Viola palustris.
Hospodářský význam a ohrožení. Porosty plní krajinně-ekologické funkce spočívající v zadržování vody v krajině, ochraně půdy před erozí a obnově vegetace na narušených rašeliništích. Význam pro zemědělskou produkci a ochranu biodiverzity je zanedbatelný.