Struktura a druhové složení. Středně vysoké, druhově bohaté louky, většinou s dominancí kostřavy červené (Festuca rubra agg.) a větší pokryvností dalších trav, zejména psinečku obecného (Agrostis capillaris) a řidčeji i trojštětu žlutavého (Trisetum flavescens). Z dvouděložných bylin se uplatňují spíše středně vysoké nebo nízké druhy, např. Achillea millefolium, Leontodon hispidus a Trifolium pratense. Druhy vyššího vzrůstu (např. Arrhenatherum elatius a Knautia arvensis) bývají sice pravidelně přítomny, ale nepřevládají. V porostech je proto dostatek světla i pro druhy nižšího vzrůstu, které vyplňují plochu k celkové pokryvnosti většinou kolem 90 %. Druhová bohatost kolísá zpravidla v rozmezí 40–50 druhů cévnatých rostlin na plochách 16–25 m², což řadí toto společenstvo k druhově nejbohatším typům naší luční vegetace. Jako diagnostické se uplatňují subkontinentální druhy, např. Peucedanum oreoselinum a Potentilla alba, které indikují kolísavou půdní vlhkost. Mechové patro není v porostech významné a jeho pokryvnost jen vzácně překračuje 10 %. Nejčastější bývají plazivé pleurokarpní mechy Plagiomnium affine s. l. a Rhytidiadelphus squarrosus.
Stanoviště. V současné době se porosty této asociace nejčastěji vyskytují v údolních polohách na nezaplavovaných říčních terasách a vzácněji i na občas zaplavovaných částech niv větších řek a potoků. Půdním typem je fluvizem nebo vzácněji kambizem. Půdy bývají na jaře vlhké, v pozdním létě ale mohou výrazně vysychat. Půdní reakce je obvykle slabě kyselá až neutrální, hodnoty pH se nejčastěji pohybují v rozmezí 5,1–6,5. Zásobení půdy živinami je omezené, a to i ve svrchním horizontu, který je poměrně málo humózní (Blažková 1979).
Dynamika a management. Potentillo-Festucetum rubrae vzniklo jako náhradní společenstvo na stanovištích lužních lesů a dubohabřin svazu Carpinion betuli. Výrazné obohacení živinami, zejména pohnojení dusíkatými hnojivy, může způsobit rychlé přibývání druhů vyššího vzrůstu, zejména trav, a následně snížení druhové bohatosti porostu. Ke změnám kvantitativního zastoupení jednotlivých druhů, případně i změnám druhového složení porostů, dochází i přirozeně v extrémně suchých létech. V takových případech se však během jedné až dvou vegetačních sezon porosty spontánně vracejí do původního stavu. Potentillo-Festucetum rubrae představuje reliktní vegetaci z doby předintenzivního hospodaření, a k jeho uchování je proto nezbytná pravidelná seč alespoň jednou v roce, bez dodatkového hnojení dusíkatými hnojivy.
Variabilita. Lze rozlišit dvě varianty, zhruba odpovídající dosud rozlišeným subasociacím:
Varianta Thymus pulegioides (TDA04a) zahrnuje subasociaci Potentillo-Festucetum rubrae thymetosum Blažková 1979, tedy nižší, druhově bohatší porosty na vysychavých stanovištích. Tato varianta zahrnuje historicky původnější porosty asociace, výrazněji ohraničené vůči ostatním asociacím svazu Arrhenatherion elatioris. Diagnostickou druhovou skupinu tvoří z větší části suchomilné a oligotrofní druhy, např. Anthoxanthum odoratum, Koeleria pyramidata, Luzula campestris, Ranunculus bulbosus, Thymus pulegioides a Trifolium repens, z mechů se uplatňují zejména Brachythecium albicans a Thuidium delicatulum.
Varianta Festuca pratensis (TDA04b) se shoduje se subasociací Potentillo-Festucetum rubrae festucetosum pratensis Blažková 1979 a odlišuje se přítomností nebo větší pokryvností druhů náročnějších na vlhkost a živiny, a to Festuca pratensis, Glechoma hederacea, Poa trivialis a Veronica chamaedrys. Z mechů se více uplatňuje Brachythecium rutabulum. Tato varianta je druhově chudší, porosty jsou vyšší, půdy bohatší živinami, méně kyselé a s větším obsahem humusu. Jde o přechodný typ k ovsíkovým loukám asociace Pastinaco sativae-Arrhenatheretum elatioris.
Hospodářský význam a ohrožení. Porosty asociace Potentillo-Festucetum rubrae přestaly být většinou zemědělsky využívány pro malé výnosy a odlehlost nebo rozdrobenost pozemků. Jsou významné zejména svým velkým druhovým bohatstvím. V dobře zachovalých porostech se vyskytují i silně ohrožené druhy, např. Orchis morio a O. ustulata. Největší nebezpečí představuje výrazná eutrofizace porostů při intenzivním hnojení, která s sebou nese převládnutí vysokých trav, a v důsledku toho vymizení druhů nízkého vzrůstu.