Struktura a druhové složení. Asociace zahrnuje vegetaci s velkým podílem teplomilných druhů, tvořících většinou dvouvrstevné až třívrstevné rozvolněné porosty. Dominuje pelyněk pravý (Artemisia absinthium), který ve stejné vrstvě často doprovázejí další vysoké hemikryptofyty (např. Artemisia vulgaris, Ballota nigra a Carduus acanthoides, méně Urtica dioica) a trávy (např. Arrhenatherum elatius, Elytrigia repens a Poa pratensis s. l.). V nižší vrstvě jsou hojně zastoupeny jednoleté ruderální druhy (např. Capsella bursa-pastoris, Conyza canadensis a Descurainia sophia), ozimé trávy (Bromus japonicus a B. tectorum), druhy mělkých kamenitých půd (např. Poa compressa a Potentilla argentea) a druhy luk nebo suchých trávníků (např. Achillea collina, Euphorbia cyparissias, Hypericum perforatum a Plantago lanceolata). V přízemní vrstvě jsou zastoupeny druhy ulehlých půd (např. Convolvulus arvensis, Lolium perenne, Medicago lupulina a Polygonum aviculare). Společenstvo je relativně druhově bohaté; v porostech se obvykle vyskytuje 15–25 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 10–25 m². Mechové patro nebývá většinou vyvinuto.
Stanoviště. Potentillo-Artemisietum zahrnuje teplomilnou a suchomilnou ruderální vegetaci rostoucí na slunných a silně vysychajících stanovištích, často na mírných svazích jižní až jihozápadní orientace. Půdy jsou hlinité nebo hlinitopísčité, většinou s vysokým obsahem štěrku nebo kamení, minerálně bohaté a často obohacené o dusíkaté látky. Na svazích nebo na místech ovlivňovaných hrabáním drůbeže (např. na popelištích) je půdní povrch většinou nepravidelně kypřený. Společenstvo se vyvíjí při okrajích vinohradů, na suchých mezích a rumištích v obcích a jejich okolí nebo v blízkosti hradů a hradních zřícenin.
Dynamika a management. Společenstvo se vyskytuje na teplých a suchých stanovištích, kde je povrch půdy narušován jednak lidskými zásahy, jednak přirozeně vlivem půdní eroze (např. na kamenitých svazích). Na ruderálních stanovištích se stabilnějšími půdami se v porostech více uplatňují statné ruderální hemikryptofyty (např. Artemisia vulgaris a Ballota nigra), které mohou převládnout. Potentillo-Artemisietum se často vyskytuje na kontaktu s vegetací suchých trávníků, se kterou tvoří přechodné porosty. Fenologické optimum má v červenci a srpnu. V tomto období se místy mohou vyskytovat pozůstatky jarních terofytů (např. Bromus japonicus, B. tectorum a Capsella bursa-pastoris).
Variabilita. Podle stupně antropického ovlivnění a typu okolní vegetace rozlišujeme dvě varianty:
Varianta Euphorbia cyparissias (XCA02a) zahrnuje porosty poloruderálního charakteru, které jsou často na kontaktu s vegetací suchých trávníků třídy Festuco-Brometea, odkud do nich pronikají Echium vulgare, Euphorbia cyparissias, Galium verum, Hypericum perforatum, Securigera varia, Thymus pulegioides aj. Vyskytují se také některé druhy mělkých kamenitých půd třídy Koelerio-Corynephoretea (např. Poa compressa). Tyto porosty se vyvíjejí na stanovištích méně ovlivněných lidskými zásahy. Varianta odpovídá subasociaci P. a.-A. a. linarietosum genistifoliae Jarolímek et al. 1997, popsané ze Slovenska.
Varianta Ballota nigra (XCA02b) se oproti předchozí variantě vyznačuje výrazným zastoupením vytrvalých ruderálních druhů (např. Artemisia vulgaris, Ballota nigra, Medicago lupulina a Reseda lutea) a trav (např. Dactylis glomerata, Lolium perenne a Poa pratensis s. l.). Hojně se vyskytují i jednoleté až krátce vytrvalé ruderální druhy, např. Atriplex sagittata, Berteroa incana, Bromus tectorum, Capsella bursa-pastoris, Chenopodium album agg., Conyza canadensis a Descurainia sophia. Méně jsou zastoupeny druhy suchých trávníků, např. Festuca rupicola, Melica transsilvanica a Salvia nemorosa. Tyto porosty se vyvíjejí na člověkem více ovlivněných stanovištích. V literatuře je na ruderálních stanovištích s ulehlými půdami rozlišována i subasociace P. a.-A. a. polygonetosum avicularis Eliáš 1973 (např. Hejný et al. 1979, Jarolímek et al. 1997), která oproti zde rozlišované variantě Ballota nigra zahrnuje porosty s větším zastoupením druhů sešlapávaných stanovišť třídy Polygono arenastri-Poëtea annuae.
Hospodářský význam a ohrožení. Potentillo-Artemisietum je ohroženo modernizací vesnic a jejich okolí, při které mizí vhodná stanoviště tohoto společenstva. V současné době patří spíše k ustupující ruderální vegetaci. Dříve byl pelyněk pravý hojně používán především v lidovém léčitelství (Grulich in Slavík et al. 2004: 163–185), rozsáhlejší porosty jsou však zdrojem alergenního pylu (Unar & Unarová 1996). Ve společenstvu se mohou vyskytovat některé vzácné nebo ohrožené teplomilné druhy. Například v něm byl v šedesátých letech zaznamenán výskyt pro naši flóru kriticky ohrožených druhů jablečníku cizího (Marrubium peregrinum) a jablečníku obecného (M.vulgare; Hejný, nepubl., Vicherek, nepubl.). Z dalších druhů jsou to například u nás ohrožené Artemisia scoparia, Bromus commutatus, Caucalis platycarpos nebo Vulpia myuros.
Syntaxonomická poznámka. Velmi podobnou asociaci popsal ze Švýcarska Braun-Blanquet (1949) jako Artemisio-Agropyretum Br.-Bl. 1949. V typovém snímku, publikovaném ve starší práci (Braun-Blanquet 1918), uvádí jako dominantu porostu Agropyron intermedium (= Elytrigia intermedia, Elymus hispidus), avšak při popisu asociace (Braun-Blanquet 1949) toto určení opravil na Agropyron littorale (= Elymus athericus), který se v České republice nevyskytuje. Otázku, zda je vhodné tyto švýcarské porosty řadit do stejné asociace jako naše, by bylo možné řešit pouze srovnáním dat z širšího geografického prostoru. Prozatím považujeme naše porosty v souladu se středoevropskou fytocenologickou tradicí za odlišnou asociaci, pro kterou používáme jméno Potentillo argenteae-Artemisietum absinthii Faliński 1965.