Struktura a druhové složení. Asociace zahrnuje 50–150 cm vysoké křoviny, v nichž dominuje nízký klonální keř třešeň křovitá (Prunus fruticosa). Dominantní druh často provázejí další klonální keře, zejména Prunus spinosa, Rosa canina, R. gallica, R. marginata a R. spinosissima. Keřové patro o pokryvnosti 40–90 % je zpravidla mezernaté: střídají se v něm hustě zavětvené plochy s místy, která dřeviny dosud nekolonizovaly. V bylinném patře se uplatňují suchomilné trávy (např. Brachypodium pinnatum, Festuca rupicola a Poa angustifolia) a dvouděložné byliny (např. Geranium sanguineum, Salvia pratensis a Trifolium alpestre). Na místech s menší pokryvností dřevin se často prosazují i nízké světlomilné druhy (např. Potentilla incana) a efemérní jednoletky (např. Microthlaspi perfoliatum). Naopak v hustých keřích dominantních dřevin se někdy vyskytují nitrofilní ruderální druhy, jako je Galium aparine. Počet druhů bylinného patra rovněž vzrůstá na místech s menší pokryvností keřů a zpravidla kolísá mezi 15 a 40 druhy na plochách o velikosti 16–25 m2. I mechové patro je vyvinuto spíš v řídkých porostech, kde rozvoji mechů nebrání listový opad. Běžné jsou v něm suchomilné pleurokarpní mechy, např. Abietinella abietina.

Stanoviště. Společenstvo se vyskytuje v nížinách a teplých pahorkatinách na minerálně bohatých podkladech, jako jsou spraše, neogenní jílovité sedimenty, vápence, diabasy a proterozoické břidlice. Jeho porosty často tvoří lem vyšších křovin, které předcházejí v sukcesi při zarůstání trávníků. Třešeň křovitá i nízké druhy růží mají fyziologické optimum na hlubokých hlinitých půdách travnatých mezí a pastvin, kde však je zároveň nejsilnější konkurence vyšších rostlinných druhů. Druhým typem stanovišť jsou skalnaté stráně s mělkou a kamenitou, silně vysychavou půdou.

Dynamika a management. Lokality společenstva v minulosti sloužily jako pastviny. Dominantní třešeň křovitá i nízké druhy růží jsou odolné vůči suchu a snadno se vegetativně šíří, ale konkurenčně jsou poměrně slabé a hynou jak v zástinu vyšších křovin, tak i ve vysokostébelných nesečených trávnících s hromadící se stařinou. Porosty na kamenitých stráních zpravidla nevyžadují management, neboť tam sukcesi blokuje sucho. Porosty na mezích a pastvinách vyžadují k dlouhodobé existenci občasná narušování v periodě několika let, zejména přepasení dobytkem nebo vysekání. Tyto typy managementu jsou v potřebné intenzitě v současné krajině vzácné, a proto společenstvo ustupuje z poněkud vlhčích stanovišť buď vysokým křovinám, anebo intenzivně sečeným trávníkům.

Variabilita. Ve variabilitě této vegetace se odrážejí především vlhkostní poměry. Na suchých skalnatých stráních s mělkou půdou jsou porosty dominantního druhu řídké a nízké, takže umožňují rozvoj populací světlomilných druhů, např. Dianthus carthusianorum agg., Galium glaucum a Sedum album. Na hlubších půdách stepních lokalit, v lemech lesů nebo křovin a na mezích mohou být populace třešně křovité zapojenější a vyskytuje se v nich někdy i Rosa gallica a na jižní Moravě R. spinosissima. V jejich bylinném podrostu jsou pak přítomny druhy suchých luk a pastvin (např. Agrimonia eupatoria a Centaurea scabiosa), někdy i mezofilní luční druhy (např. Arrhenatherum elatius) a ve starých hustých porostech také nitrofilní druhy (např. Galium aparine).

Hospodářský význam a ohrožení. Přímý hospodářský význam společenstva je malý už vzhledem k jeho vzácnosti. Na strmých svazích mohou porosty plnit protierozní funkci a bránit například stržení sprašových odkryvů v cihelnách nebo svahů úvozových cest. Plody třešně křovité jsou jedlé, ale kyselé a nebývá jich mnoho. Značný je však význam společenstva pro ochranu biodiverzity. Dominantní nízké keře jsou ohroženými druhy květeny České republiky a ve společenstvu se vyskytuje větší počet ohrožených druhů suchomilných bylin. Prunus fruticosa se však kříží s višní (P. cerasus) a kříženec (P. ×eminens), který je vyššího vzrůstu, ji potom vytlačuje (Wójcicki & Marhold 1993).

Syntaxonomická poznámka. Nízké křoviny s dominantní Rosa spinosissima, které zde zahrnujeme do asociace Prunetum fruticosae, se v některých přehledech vegetace oddělují do samostatné asociace (Wirth in Mucina et al. 1993b: 60–84, Jarolímek et al. 2008). Z floristických i ekologických důvodů je účelnější klást porosty s dominancí této růže v různých částech jejího rozsáhlého areálu do odlišných asociací, které často obsahují i další druhy nízkých keřů (Herrera 1995, Ermakov 2003). Například porosty s dominancí této růže v pohořích východního Slovenska sdílejí většinu své druhové skladby s asociací Waldsteinio geoidis-Spiraeetum mediae Zólyomi 1936, kdežto nížinné porosty odpovídají asociaci Prunetum fruticosae.