Struktura a druhové složení. Asociace Pruno-Ligustretum zahrnuje druhově bohaté husté porosty teplomilných křovin. Porosty jsou většinou 2–5 m vysoké a často zcela zapojené. Jako dominanta se uplatňuje větší počet druhů, zejména Cornus sanguinea, Corylus avellana, Crataegus monogyna s. l., Ligustrum vulgare, Prunus spinosa a Rosa canina. V některých porostech převládá jediný druh, v jiných dominuje několik druhů zároveň. Přimíšeny jsou keře s širší ekologickou amplitudou (např. Crataegus laevigata, Euonymus europaeus a Rhamnus cathartica) a teplomilné keře (např. Berberis vulgaris, Rosa elliptica, R. rubiginosa a Viburnum lantana). Z nízkých keřů bývají na světlejších místech některých porostů přítomny druhy Cotoneaster integerrimus, P. ×eminens a Prunus fruticosa, zatímco na stinných místech roste Lonicera xylosteum a Ribes uva-crispa. Dále se vyskytují některé druhy stromů, nejčastěji Acer campestre, Prunus avium, P. cerasus, Pyrus communis, P. pyraster, Quercus petraea agg. a Robinia pseudoacacia. Na světlejších nebo nedávno zarostlých místech porostu se v závislosti na okolní vegetaci objevují druhy luční (např. Arrhenatherum elatius) spolu s druhy suchých trávníků a lemů (např. Agrimonia eupatoria, Brachypodium pinnatum, Hypericum perforatum a Sanguisorba minor), zatímco uvnitř porostu se střídají stinné plochy bez bylinného i mechového podrostu s plochami, v nichž převládají lemové druhy snášející stín (např. Viola collina a V. hirta), nitrofilní druhy (např. Alliaria petiolata a Chaerophyllum temulum) a v kontaktu s lesními porosty také druhy hájové (např. Polygonatum multiflorum a Stellaria holostea). V porostech se obvykle vyskytuje 20–40 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 25–100 m2. V mechovém patře převládají druhy živinami dobře zásobených půd, jako jsou Brachythecium spp., Chiloscyphus cuspidatus a Plagiomnium affine s. l.

Stanoviště. Společenstvo se vyskytuje v nížinách a teplých pahorkatinách na stanovištích s velmi širokým rozsahem trofických a vlhkostních podmínek. Nejsušším typem jeho stanovišť jsou skalnaté a kamenité svahy údolí nebo kopců v podmínkách blízkých primárnímu bezlesí. Tyto křoviny zde rostou v lesních pláštích, zejména tam, kde je po odumření několika blízkých stromů dočasně rozvolněn lesní porost. Vyskytují se však i mimo kontakt s lesem, např. ve skalních žlebech s mělkými akumulacemi suti. Nejčastější jsou však tyto křoviny na hlubších hlinitých i jílovitých půdách v druhotném bezlesí, kde převažují suché trávníky (zejména svazů Bromion erecti a Cirsio-Brachypodion pinnati) nebo sušší typy luk (např. Ranunculo bulbosi-Arrhenatheretum elatioris). Kolonizují lesní okraje, zarůstají neudržované pozemky a podobně časté jsou i na antropogenních stanovištích, jako jsou odvaly lomů, terasové polní meze, úvozové cesty a náspy železnic.

Dynamika a management. Na suchých stanovištích a místech ovlivněných pastvou zvěře je sukcese porostů blokována, křoviny jsou stabilní a většinou nevyžadují management. Někdy však i v těchto podmínkách dochází k plošnému zarůstání strání, a tehdy je potřeba porosty vysekat. Na poněkud vlhčích stanovištích se křoviny snadno šíří do nelesní vegetace a postupně se vyvíjejí v les. Udržovacím managementem je zde zejména plošné vysekávání částí porostů nebo selektivní kácení mladých stromů. Křoviny na mezích se vysekávaly zpravidla po úsecích dlouhých desítky metrů, které se pak nechaly znovu zarůstat. Je-li třeba celý porost odstranit, např. ve prospěch travinné vegetace, často se vyřezávání kombinuje s použitím herbicidů aplikovaných na řeznou plochu. K potlačení křovin na ochranářsky cenných bezlesých plochách se doporučuje nejprve odstraňovat snadno zmlazující druhy s podzemním šířením (zejména trnku, svídu a růže) a některé trsnaté keře (lísky, hlohy apod.) dočasně nebo trvale ponechávat, protože svou kořenovou konkurencí potlačují zmlazování ostatních keřů i plevelných mezofilních druhů.

Variabilita. Druhové složení se mění především na gradientu vlhkosti. Rozlišujeme tři varianty:

Varianta Cotoneaster integerrimus (KBB04a) zahrnuje porosty příkrých skalnatých svahů, převážně na silikátových horninách v říčních údolích. Odlišuje se výskytem Cotoneaster integerrimus, vysokých bylin Artemisia absinthium a Lathyrus sylvestris a skalních druhů Asplenium trichomanes, Aurinia saxatilis, Festuca pallens, Galium glaucum a Sedum reflexum. Často zde chybí Ligustrum vulgare.

Varianta Inula salicina (KBB04b) zahrnuje porosty na těžších a vápnitých půdách teplých částí České tabule a karpatské nebo panonské části Moravy. Často jsou druhově bohaté; jejich podrost se vyznačuje hojnými druhy teplomilných doubrav (např. Buglossoides purpurocaerulea a Carex montana) a suchých bylinných lemů (např. Bupleurum falcatum, Inula salicina a Peucedanum cervaria). Na jihovýchodě Moravy v nich navíc roste např. Arum cylindraceum, Pulmonaria mollis a Staphylea pinnata.

Varianta Torilis japonica (KBB04c) sdružuje největší část porostů, která je vázána na hlubší hlinité substráty, např. spraše a svahoviny, popřípadě na antropozemě na mezích a agrárních terasách. Odlišuje se výskytem mezofilních lemových bylin (např. Agrimonia eupatoria, Trifolium medium, Vicia tenuifolia a V. tetrasperma) a přítomností nitrofilních druhů (např. Chaerophyllum temulum, Sambucus nigra, Torilis japonica a Urtica dioica).

Hospodářský význam a ohrožení. Porosty na svazích a terasách plní protierozní a retenční funkci. Poskytují plody planého ovoce (trnky a šípky) a materiál pro košíkářství a stavbu oplocení. Na mezích v otevřené krajině jsou významným biotopem ptactva a drobných savců. Společenstvo se v posledních několika desetiletích šíří v druhově ochuzených formách na nevyužívané pozemky, zatímco na dosavadních stanovištích podléhá při absenci managementu sukcesi, čímž se ochuzuje a později mizí. Porosty podél cest a silnic nebo v chráněných územích jsou často odstraňovány.

Nomenklatorická poznámka. Hueck (1931) a Soó (1931) popsali ve stejném roce asociaci se stejným jménem, byť s obráceným pořadím druhů: Pruno spinosae-Crataegetum monogynae Hueck 1931 a Crataego monogynae-Prunetum spinosae Soó 1931. Originální diagnózy těchto asociací se však liší. První zahrnuje mezofilnější křoviny ze severovýchodního Německa, ve kterých chybějí teplomilné druhy keřů (např. Ligustrum vulgare), zatímco v podrostu převažují nitrofilní byliny (např. Galium aparine a Geum urbanum); v našem pojetí odpovídá asociaci Carpino betuli-Prunetum spinosae Tüxen 1952. Druhá zahrnuje křoviny z okolí Balatonu v Maďarsku, v nichž jsou hojně zastoupeny teplomilné druhy křovin i bylin, a v našem pojetí odpovídá asociaci Pruno spinosae-Ligustretum vulgaris Tüxen 1952. Obě jména se v jejich původním smyslu stále používají v literatuře německé a rakouské (Weber 1999, Exner & Willner in Willner & Grabherr 2007: 62–83) na jedné straně a maďarské a rumunské (Sanda et al. 2008a, b, Borhidi et al. 2012) na straně druhé. Kvůli interpretacím jména Pruno spinosae-Crataegetum monogynae, případně Crataego monogynae-Prunetum spinosae v různém nepřekrývajícím se smyslu navrhujeme jeho zamítnutí jako nomen ambiguum.