Struktura a druhové složení. Jde o jednovrstevné až dvouvrstevné porosty s dominantní třtinou rákosovitou (Calamagrostis arundinacea), které mohou být jak nezapojené, tak uzavřené v závislosti na pokryvnosti bylinného patra výchozího lesního porostu a stáří paseky. Z životních forem se nejvíce uplatňují hemikryptofyty a oddenkové geofyty (kromě dominantní Calamagrostis arundinacea také Avenella flexuosa, Epilobium angustifolium, Poa nemoralis aj.). Ve spodní vrstvě jsou zastoupeny kromě rostlin lesního podrostu (např. Maianthemum bifolium, Melica nutans, Oxalis acetosella a Viola riviniana) také druhy otevřených stanovišť (např. Veronica officinalis). Porosty jsou druhově poměrně bohaté, s 15–30 druhy cévnatých rostlin na 15–50 m². Mechové patro nebývá vyvinuto nebo je zastoupeno několika málo druhy mechů s malou pokryvností. Výjimkou jsou porosty v kontaktu se skalními teráskami, kde mohou v mechovém patře převládat lišejníky rodu Cladonia a mechy, např. Hypnum cupressiforme.

Stanoviště. Společenstvo se vyskytuje na pasekách, ale také v porostních mezerách druhotně prosvětlených lesů, v lemech sutí a skalních výchozů nebo na skalnatých stráních. Jde o náhradní společenstvo květnatých nebo acidofilních bučin a jedlobučin, vzácněji také dubohabrových a suťových lesů nebo teplomilných doubrav na bázemi středně bohatých horninách, jako jsou některé fylity, flyš nebo znělec. Na příhodných stanovištích proniká Rubo-Calamagrostietum až do subalpínského stupně. Půdy jsou silně humózní, mají kyselou až neutrální reakci, mocnou vrstvu nadložního humusu typu moder až mor a bohatě prokořeněnou rhizosféru. Poměr C : N je úzký, což je dáno poměrně dobrými humifikačními procesy v porostech této třtiny v porovnání s ostatními pasekovými travami (Fiala 1996).

Dynamika a management. Při kolonizaci nově vzniklých pasek se porosty této asociace mnohdy udržují jako dlouhodobě blokované sukcesní stadium, podobně jako porosty s třtinou chloupkatou (Junco effusi-Calamagrostietum villosae) v hercynských pohořích. Na pasekách jsou porosty asociace Rubo-Calamagrostietum arundinaceae nejčastěji vystřídány lesními porosty s břízou bělokorou (Betula pendula). Ještě výraznější je však sukcesní stabilita této vegetace na skalních teráskách, hranách a drolinách, kde často navazuje na jiné typy třtinových trávníků, zejména na travinná stadia asociace Calamagrostio arundinaceae-Vaccinietum myrtilli Sýkora 1972 nebo v nejvyšších polohách na třtinové nivy asociace Bupleuro longifolii-Calamagrostietum arundinaceae (Zlatník 1928) Jeník 1961.

Hospodářský význam a ohrožení. Fiala (1996) v porostech třtiny rákosovité zjistil v porovnání s porosty třtiny chloupkaté větší vyplavování dusíku ze stařiny a větší akumulaci vápníku. Tůma (1996a, b) u ní pozoroval rychlejší rozklad stařiny a obrat živin. Tyto porosty mají tedy velký význam pro udržení příznivějších půdních podmínek na odlesněných horských svazích. Na druhou stranu však mohou zapojené porosty třtiny rákosovité činit potíže při obnově lesa, a to konkurencí se sazenicemi pěstovaných dřevin.

Syntaxonomická poznámka. Jméno Calamagrostio arundinaceae-Digitalietum grandiflorae, které použil Oberdorfer (1978: 299–326), je nutné považovat za nomen ambiguum vzhledem k tomu, že bylo hojně používáno hlavně pro porosty pasek v nižších polohách, přičemž původně popisovalo výhradně vysokohorskou vegetaci s mnohými alpínskými druhy (Sillinger 1933). V literatuře jsme platný popis pro pasekové porosty s třtinou rákosovitou nalezli až u Fajmonové (1986) a z důvodu priority jej bylo nutné upřednostnit i před jménem, které použil Kliment (1995) ve své srovnávací studii.