Struktura a druhové složení. V porostech dominuje šťovík alpský (Rumex alpinus), který díky klonálnímu růstu tvoří většinou hustě zapojené porosty. V porostních mezerách se uplatňují další druhy širokolistých bylin. Zpravidla jde o nitrofilní a vlhkomilné druhy, s výjimkou šťovíku alpského nejčastěji o apofyty. Subdominantu porostů pravidelně tvoří Urtica dioica a v rozvolněných porostech mívá větší pokryvnost také Chaerophyllum hirsutum. V nejvyšší vrstvě bylinného patra se dále častěji vyskytují některé luční druhy (např. Alopecurus pratensis a Dactylis glomerata), pasekové druhy (např. Epilobium angustifolium, Rubus idaeus a Senecio hercynicus) i druhy vysokobylinných niv (např. Carduus personata, Geranium sylvaticum, Rumex arifolius a Veratrum album subsp. lobelianum). Spodní vrstva bylinného patra bývá tvořena druhy vlhkomilnými i druhy snášejícími sešlap, jako jsou Alchemilla vulgaris s. l., Deschampsia cespitosa, Poa annua, Ranunculus repens a Stellaria nemorum. S velkou pokryvností se mohou uplatňovat i Myrrhis odorata a Imperatoria ostruthium. Počet druhů ve společenstvu kolísá v závislosti na charakteru stanoviště a pokryvnosti dominanty; obvykle se vyskytuje 10–20 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 10–25 m². Mechové patro je většinou vyvinuto jen slabě, často zcela chybí.
Stanoviště. Stanovištěm asociace Rumicetum alpini jsou nejčastěji mělké terénní sníženiny v oblasti nad horní hranicí lesa, méně často i v montánním stupni (Kopecký 1973b). Nejčastěji jde o okolí horských chat a bývalých stájí dobytka. Půdy jsou zpravidla hluboké, mírně kyselé až kyselé, bohaté humusem i živinami a mezické až vlhké (Hadač 1982, Kliment & Jarolímek 1995).
Dynamika a management. Porosty s dominancí neofytního druhu Rumex alpinus u nás patrně vznikly v důsledku jeho pěstování, zplanění a rozšíření v souvislosti s pastvou a chovem dobytka. Jejich vznik byl přímo podmíněn sešlapem spojeným s dodáním živin. Porosty se vytvořily na místech, kde se shromažďoval dobytek a kde přísun živin z exkrementů dlouhodobě převažoval nad jejich odběrem. Typickými místy jsou okolí stájí, stávaniště dobytka na horských pastvinách chráněná před nepřízní počasí, okolí chlévů u horských chat a okolí zdrojů vody. Porosty jsou stabilní i dnes, ačkoli se na převážné většině míst nepáslo alespoň půl století. Nové porosty dnes už nevznikají v důsledku pastvy, ale v souvislosti s eutrofizací krajiny se Rumex alpinus šíří na další narušená stanoviště (Štursa in Petříček 1999: 297–300).
Hospodářský význam a ohrožení. Rumex alpinus byl v minulosti patrně využíván jako potrava pro lidi i krmivo pro dobytek (Kopecký 1973b, Kliment & Jarolímek 1995), především v době, kdy byla pohraniční pohoří osídlena německy mluvícím obyvatelstvem. Dnes toto společenstvo nemá hospodářský význam a je naopak vhodné populace Rumex alpinus potlačovat (Štursa in Petříček et al. 1999: 297), aby se předešlo dalšímu šíření tohoto konkurenčně zdatného a expanzivního druhu v subalpínském stupni hor.