Struktura a druhové složení. Dominantou společenstva je keřová nebo stromová vrba jíva (Salix caprea), kterou doprovázejí další pionýrské dřeviny, zejména bříza bělokorá (Betula pendula) a osika (Populus tremula). Častými dřevinami jsou i maliník (Rubus idaeus) a další druhy ostružiníků (R. fruticosus agg.). Častý je výskyt jehličnatých stromů, zejména druhů Picea abies a místy i Larix decidua a Pinus sylvestris. V podrostu převažují světlomilné druhy mladých sukcesních stadií, např. traviny Calamagrostis epigejos, Juncus effusus a Poa compressa a dvouděložné byliny Epilobium angustifolium, Fragaria vesca a Tussilago farfara. Stálý je výskyt ruderálních druhů, z původních např. Artemisia vulgaris a Cirsium vulgare, ze zavlečených např. Conyza canadensis a Lupinus polyphyllus. Přítomny bývají i acidofilní druhy světlých lesů (např. Agrostis capillaris, Hieracium lachenalii, H. murorum a Veronica officinalis) a druhy nitrofilní (např. Mycelis muralis a Scrophularia nodosa). V porostech se obvykle vyskytuje 20–30 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 25–100 m2. Mechové patro má proměnlivou pokryvnost; častěji se v něm vyskytuje Plagiomnium affine s. l.
Stanoviště. Společenstvo se vyskytuje od nížin do horských poloh, odkud je však nedostatek fytocenologických snímků. V lesním prostředí tato vegetace osídluje nejčastěji paseky, na kterých byl stržen povrchový humus a odkryty hlubší horizonty půdy, a rovněž erodované břehy nebo náspy lesních cest, lesní strže a vlhké stupňovité stěny a osypy lesních kamenolomů. Na horách se tyto křoviny vyskytují také podél potoků a na lesních okrajích. V bezlesé krajině jsou vázány na sídla a plochy po těžbě hornin. Porůstají rozvaliny staveb a zbořeniště, volné plochy v průmyslových areálech, rumiště, stanoviště vzniklá po úpravách terénu při stavbě městských sídlišť, etáže a méně strmé stěny hliníků a pískoven, odvaly lomů, důlní haldy a výsypky.
Dynamika a management. Porosty v nižších polohách jsou krátkověké. Keře v nich rychle přirůstají a porosty se dostávají do optima rozvoje už za deset až patnáct let. Již tehdy však začínají jívu přerůstat některé stromy (např. bříza, osika a borovice lesní) a křoviny se mění v les. Místy, zejména ve vyšších polohách, však mohou lesíky se stromovými jívami přežívat i po několik desetiletí.
Variabilita. Podle výskytu v lidských sídlech, nebo mimo ně a s tím souvisejícího zastoupení ruderálních nebo pasekových druhů lze rozlišit dvě varianty:
Varianta Viola reichenbachiana (KBC05a) s diagnostickými druhy Galeobdolon luteum agg., Galium odoratum, G. sylvaticum, Hieracium murorum, Melica nutans a Viola reichenbachiana se vyskytuje hlavně na lesních pasekách, lesních okrajích a zarůstajících bývalých loukách nebo pastvinách ve volné krajině. Odpovídá subasociaci S. c. cirsietosum arvensis (Oberdorfer 1978) Weber 1999.
Varianta Urtica dioica (KBC05b) s diagnostickým druhem Urtica dioica se vyskytuje převážně na zbořeništích a pustých místech v sídlech a rovněž na odvalech a výsypkách po těžbě hornin. Odpovídá subasociacím S. c. typicum Schreier 1955, S. c. sambucetosum nigrae Schreier 1955 a Epilobio angustifolii-Salicetum capreae Oberdorfer 1978 solidaginetosum canadensis Oberdorfer 1978. Pro tuto vegetaci je příznačný výskyt četných neofytů. Z dřevin je to např. Buddleja davidii, Laburnum anagyroides, Prunus insititia a Populus ×canadensis, z bylin americké druhy rodů Solidago a Symphyotrichum.
Hospodářský význam a ohrožení. Společenstvo má protierozní a retenční funkci, která je však méně výrazná než u většiny jiných křovin, protože porosty jsou dosti řídce zakmeněné a ani jejich podrost nebývá příliš hustý. Je však schopno kolonizovat prázdné plochy velmi rychle a připravit prostředí pro sukcesi lesa. Celkově je toto společenstvo bez ohrožení a spíš je na postupu, což souvisí s plošným šířením biotopů suburbánní krajiny. Přirozené typy porostů v lesích však jsou místy ohroženy nasazením těžké techniky při obnově lesa.