Struktura a druhové složení. Tato vegetace je tvořena rozvolněnými i téměř zapojenými keřovými porosty židoviníku německého (Myricaria germanica), které jsou v časné fázi vývoje vysoké do 1 m, ale starší porosty mohou dosahovat výšky i přes 2 m. Mohou být přimíšeny i keřové vrby, zejména Salix purpurea, případně i S. daphnoides nebo S. elaeagnos. Na otevřených místech mezi keři židoviníku se vyskytují byliny typické pro štěrkové lavice říčních niv (např. Epilobium dodonaei a Microrrhinum minus), ruderální stanoviště (např. Artemisia vulgaris, Calamagrostis epigejos, Daucus carota, Echium vulgare a Tanacetum vulgare), pobřežní vegetaci (např. Phalaris arundinacea) a luční druhy (např. Achillea millefolium agg. a Vicia cracca). Šíří se také neofyty, zejména Impatiens glandulifera, Reynoutria ×bohemica, R. japonica a Solidago canadensis. V porostech bylo zaznamenáno kolem 20 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 16 m2. Mechové patro má malou pokryvnost nebo chybí.
Stanoviště. Židoviníkové křoviny se vyskytují v nivách divočících řek v podhorských oblastech. Při vyšších stavech vody bývají zaplavovány, po většinu roku však leží hladina podzemní vody i několik desítek centimetrů pod povrchem štěrkové lavice. Optimum mají na stanovištích, která nejsou při záplavách ovlivňována nejsilnějším proudem, například dále od aktivního koryta nebo na náplavech v jesepní části nivy. Na takových místech má štěrkový substrát často větší obsah písčitých a hlinitých částic. Díky své adaptaci na štěrkové substráty s vysoce položenou hladinou podzemní vody se židoviník místy rozšířil i na sekundární stanoviště, jako jsou zvodnělé terasy vápencových lomů u Štramberka (Lustyk & Chytil 2002, Pavlík 2003) nebo usazovací nádrže uhelných kalů (kaliště), důlní odvaly a výsypky na Karvinsku (Pavlík 2003). Na některých z těchto míst mohl být i vysazen.
Dynamika a management. Asociace Salici-Myricarietum je iniciálním stadiem primární sukcese na štěrkových lavicích v říčních nivách. Vyvíjí se na nově vzniklých lavicích současně s rozvolněnou bylinnou vegetací neustáleného druhového složení, v níž se uchycují jednotlivé rostliny židoviníku, které postupně vytvářejí keřový porost s dominancí tohoto druhu. Při silných povodních doprovázených přesuny štěrku jsou židoviníkové křoviny narušovány, židoviník však po poranění dobře vegetativně regeneruje. Úlomky větví snadno zakořeňují, čímž se druh v říčních nivách šíří. Židoviník vytváří velké množství semen, která jsou lehká a šíří se větrem, ale mají krátkou dobu klíčivosti (Bill et al. 1997). Například silnou povodeň na řece Morávce v květnu 2010 přežilo z původních asi 70 keřů přibližně 30 a v následujícím vlhkém létě vyklíčily na štěrkových lavicích desítky semenáčů (Chytil, nepubl.). Pokud židoviník zakoření v okrajové části nivy, která není pravidelně postihována povodněmi, nebo jsou na řece povodně omezeny (např. po výstavbě přehrady), jsou židoviníkové křoviny postupně zarůstány keřovými nebo stromovými vrbami, případně olšemi, a světlomilný židoviník ustupuje (Trinajstić 1992, Prach 1994, Karrenberg et al. 2003b). Na sekundárních stanovištích závisí délka existence židoviníkových křovin zejména na způsobu rekultivace (velká část lokalit druhu na Karvinsku zanikla rekultivacemi; Pavlík 2003) nebo na rychlosti sukcese na lokalitách, které jsou ponechány samovolnému vývoji.
Hospodářský význam a ohrožení. Tato vegetace nemá vzhledem ke své vzácnosti u nás žádný hospodářský význam, je však cenná z ochranářského hlediska zejména výskytem dominantního druhu, který je v české flóře považován za kriticky ohrožený (Grulich 2012). Biotop štěrkových lavic v nivách divočících řek je v naší přírodě vzácný a na několika málo lokalitách, kde se vyskytuje, je ohrožen regulacemi vodních toků, výstavbou přehradních nádrží (např. Šance na Ostravici a Morávka na Morávce) a s ní souvisejícím omezováním povodní, úpravami niv po povodních, rekreací, eutrofizací a šířením konkurenčně silných neofytů. Při omezení záplav jsou porosty světlomilného židoviníku vytlačeny šířícími se vrbami, olšemi a dalšími stromy. Pokud současně nevzniknou nové štěrkové lavice, kde by se tento druh mohl uchytit, může vymizet z celého povodí. Ze stejných důvodů tato vegetace výrazně ustupuje i v Alpách (Karner in Willner & Grabherr 2007: 51–58). Význam má rovněž ochrana vegetace s dominancí druhu Myricaria germanica na sekundárních stanovištích severovýchodní Moravy a Slezska, neboť i zde jde s největší pravděpodobností o populace místního původu.