Dominantní druh asociace, Myricaria germanica, je rozšířen v horských oblastech Evropy od Pyrenejí a Skandinávie po Turecko a Kavkaz; příbuzné druhy se vyskytují v horách Asie až po Čínu (Meusel et al. 1978), kde tvoří na štěrkových lavicích podobnou vegetaci jako v Evropě (Prach 1994). Asociace Salici-Myricarietum je fytocenologicky doložena z alpských toků ve Francii (Julve 1993, Gégout et al. 2008), Švýcarsku (Moor 1958), Německu (Seibert & Conrad in Oberdorfer 1992: 15–23, Bill et al. 1997), Rakousku (Karner in Willner & Grabherr 2007: 51–58) a Slovinsku (Dakskobler 2004) a karpatských toků na Slovensku (Jeník 1955), v Polsku (W. Matuszkiewicz 2007) a v Rumunsku (Coldea 1991). Byla zaznamenána také na řece Drávě v severním Chorvatsku (Trinajstić 1992). Pyrenejské porosty jsou řazeny do samostatné asociace Agrostio stoloniferae-Myricarietum germanicae Romo 1989 (Rivas-Martínez et al. 2001) a skandinávské porosty do asociace Racomitrio ericoidis-Myricarietum Klokk 1980 (Dierßen 1996). V České republice byl druh Myricaria germanica v minulosti zaznamenán podél čtrnácti řek a potoků v Moravskoslezských Beskydech a jejich okolí (Staněk 1954). Na mnohých z těchto lokalit se mohly vyskytovat i dobře vyvinuté porosty asociace Salici-Myricarietum, zejména na Lomné, Lubině, Morávce, Ostravici a Rožnovské Bečvě. Na posledně jmenované řece byl po povodních v roce 1997 zaznamenán jediný poslední keř (Klečka 2001), na jejím přítoku Kněhyňském potoce byl židoviník vysazen v roce 2001 (Popelářová et al. 2011). Silnější populace tohoto druhu na řece Morávce nad Frýdkem-Místkem u obce Dobrá byla poškozena regulacemi toku v roce 1987, byla však posílena výsadbou řízkovanců získaných z této populace, a to od obce Vyšní Lhoty asi 5 km výše proti proudu (Velička 1989). Při povodních v roce 1997 populace téměř zanikla, byla však posílena výsadbou sazenic židoviníku opět získaných z původního materiálu (Lustyk & Chytil 2002); dnes se zde vyskytují porosty odpovídající asociaci Salici-Myricarietum (Parmová 2008). Vegetaci této asociace odpovídají i porosty ze sekundárních stanovišť v lomech u Štramberka (Lustyk & Chytil 2002, Pavlík 2003).