Struktura a druhové složení. Vzhled porostů určují prutnaté a ve zralosti široce rozložené porosty mezofilního širokolistého keře bezu černého (Sambucus nigra). Doprovázejí jej další mezofilní dřeviny přirozených stanovišť (např. Acer platanoides a Euonymus europaeus) i nepůvodní dřeviny antropogenních stanovišť (např. Aesculus hippocastanum, Malus domestica, Robinia pseudoacacia a Syringa vulgaris). Hlavní úroveň porostu bývá vysoká 2–5 m; vyšší porosty někdy podrůstají spodní vrstvou keřového patra s Ribes rubrum nebo R. uva-crispa. V porostech se zpravidla vyskytuje 10–20 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 25–100 m2. Mechové patro obvykle chybí nebo má malou pokryvnost.
Stanoviště. Ve volné krajině se společenstvo nachází jen v nížinách a teplých pahorkatinách, zatímco v obcích se vyskytuje až do horského stupně. Mimo sídla se nachází v nivách a na okrajích lužních lesů a akátin nebo podél lesních cest, dále na pasekách akátin a některých typů vlhkých smrkových kultur, rovněž i na polních mezích a v příkopech mezi silnicí a polem nebo v mladých stromořadích. Ve vsích a zemědělských výrobních areálech lemuje budovy a oplocení, zarůstá stará rumiště a zbořeniště, nevyužívané proluky domů ve městech, stinné dvory, opuštěné sady, zahrady, parky a hřbitovy.
Dynamika a management. Porosty se vyvíjejí z náletu bezu černého do rumištní vegetace, nejčastěji do vlhčích společenstev svazů Atriplicion, Dauco carotae-Melilotion, Arction lappae, Convolvulo arvensis-Elytrigion repentis a Aegopodion podagrariae, nebo do vegetace přirozených nitrofilních lemů svazů Senecionion fluviatilis a Impatienti noli-tangere-Stachyion sylvaticae. Porosty však vznikají také uchycením bezu v kulturách konkurenčně slabých okrasných dřevin (např. Cotoneaster spp. a Spiraea spp.) nebo v kulturách užitkových dřevin, zejména v neudržovaných ovocných sadech. Některé tyto křoviny se periodicky vytínají a bez poté snadno zmlazuje a úspěšně se prosazuje vedle jiných dřevin. V dalších porostech je bez neúspěšně vytínán jako nežádoucí, zatímco jinde je naopak preferován před ostatními keři a řezem tvarován do formy jednokmenných nebo dvoukmenných stromků.
Variabilita. Lze rozlišit tři varianty:
Varianta Ficaria verna (KBD01a) sdružuje porosty na přirozených stanovištích v nivách. Rostou v nich mladí jedinci lužních stromů, např. Salix euxina a Ulmus laevis, a geofyty Anemone ranunculoides, Corydalis cava, Ficaria verna, Gagea lutea, Galanthus nivalis aj. Tato varianta odpovídá asociaci Ficario-Sambucetum nigrae Sádlo in Kolbek et al. 2003.
Varianta Bryonia alba (KBD01b) zahrnuje porosty v sídlech nížin a pahorkatin. Charakterizují ji teplomilné druhy Arctium lappa, Ballota nigra, Bryonia alba, Clematis vitalba, Conium maculatum, Leonurus cardiaca, Mercurialis annua aj.
Varianta Campanula trachelium (KBD01c) sdružuje porosty v sídlech chladnějších oblastí s častým výskytem dřevin Symphoricarpos albus a Ulmus glabra a bylin Campanula trachelium, Chaerophyllum aureum, Festuca gigantea a Galeopsis tetrahit.
Hospodářský význam a ohrožení. Bez černý je mnohostranně užitečný: k jídlu se upravují plody i květy a obojí má rovněž využití v lidovém léčitelství a farmacii. Oblíbená je i houba boltcovitka ucho Jidášovo (Hirneola auricula-judae), která se sbírá z bezových kmenů. Dřevo bezu se používá k výrobě hudebních nástrojů. Ačkoli jsou křoviny s bezem černým stále hojné, v posledních desetiletích z obcí mizí a nahrazují se okrasnými výsadbami.