Struktura a druhové složení. Vzhled společenstva určuje původem severoamerický neofytní druh javor jasanolistý (Acer negundo). Mladší porosty mají ráz různě silně zapojených křovin, ale zralé porosty už lze označit spíš jako les. Stromy mají zpravidla přímý nebo nachýlený kmen vysoký sotva 2 m a rozložitou, dosti řídkou korunu. U mnohokmenných stromů nebo u stromů v mládí ohnutých povodní nebo jinak mechanicky narušených bývají kmeny delší, s vystoupavou bází položenou v délce několika metrů na zemi. Zápoj javoru jasanolistého není zvlášť silný a dovoluje, aby se v porostech prosazovaly dřeviny velmi různých stanovištních nároků, od druhů sušších stanovišť (např. Prunus cerasifera, Robinia pseudoacacia a Rosa canina) po lužní dřeviny (např. Populus alba, P. canadensis, Salix euxina a Ulmus laevis). Keřové patro stromových porostů tvoří často nepříliš vitální, ale dosti početné a husté populace bezu černého (Sambucus nigra). Podobně různorodá je skladba bylinného patra, v němž se uplatňují vysoké byliny nitrofilních lemů (např. Carduus crispus, Conium maculatum, Solidago gigantea, Symphyotrichum lanceolatum a Urtica dioica), nitrofilní druhy podrostu lužních lesů (např. Aegopodium podagraria, Ficaria verna, Galium aparine), krátkověké rumištní druhy (Bromus sterilis, Echinochloa crus-galli, Erigeron annuus agg. a Lactuca serriola) a vytrvalé druhy ruderálních trávníků (Arrhenatherum elatius, Artemisia vulgaris, Asparagus officinalis, Bromus inermis, Calamagrostis epigejos, Elymus repens a Silene alba subsp. latifolia). V porostech se obvykle vyskytuje 15–25 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 100–150 m2. V řídkém mechovém patře se vyskytují hlavně druhy rodů Brachythecium a Plagiomnium.

Stanoviště. Javor jasanolistý preferuje teplá, vlhká a světlá místa s půdami bohatými humusem. Je však odolný vůči suchu, zejména v pozdějších letech svého individuálního vývoje. Porosty vzniklé z výsadeb se nacházejí hlavně v průmyslových areálech, větrolamech, příměstské krajině po parkových úpravách a na rekultivovaných místech po těžbě hornin, jako jsou hliníky a pískovny. Spontánní porosty vznikají převážně v teplých nížinných oblastech úvalových luhů na čerstvých říčních náplavech a plochách narušených povodněmi, na okrajích lesů, pasekách, nově zalesněných plochách, nevyužívaných travnatých plochách, podél cest a silnic, na mladých navážkách a místech dotčených terénními úpravami.

Dynamika a management. Javor jasanolistý není konkurenčně příliš silný. Spontánně se vegetativně nešíří, ale snadno se zmlazuje po mechanickém poškození, rychle roste a brzy plodí, což jej zvýhodňuje jako invazní druh. Je vysazován například do větrolamů nebo jako asanační dřevina při rekultivaci a velká část porostů vznikla pouhým zdivočením kultur, do jejichž okolí se druh dále generativně šíří. Některé porosty však vznikly spontánním šířením ze semen.

Variabilita. V Čechách se javor jasanolistý chová méně invazně než na Moravě. Není tak vitální ani se příliš nešíří, takže převládající porosty mají ráz lokálních zdivočelých výsadeb s rozvolněným keřovým patrem. Na jižní Moravě však tvoří rozsáhlé, dále se šířící porosty, snad v důsledku teplejšího klimatu, častějšího pěstování a většího rozšíření vhodných stanovišť v říčních nivách.

Hospodářský význam a ohrožení. Javor jasanolistý má význam pro včely, protože kvete brzy na jaře a produkuje množství pylu (Farkas & Zajácz 2007). V četných kultivarech se pěstuje jako okrasná dřevina a byl také vysazován na rekultivované plochy a do lesů jako úkryt zvěře. Je to invazní druh, který omezuje diverzitu přirozené vegetace a mění ráz krajiny.