Svaz Sambuco-Salicion capreae sdružuje vegetaci s dominantními mezofilními keři (zejména Lonicera xylosteum, Rubus idaeus, Salix caprea a Sambucus racemosa) a mladými stromky, zejména druhů Betula pendula, Populus tremula a Sorbus aucuparia. Pravidelnou příměsí porostů jsou mladé listnaté i jehličnaté lesní stromy (např. Acer pseudoplatanus, Fagus sylvatica, Larix decidua a Picea abies). V některých porostech se vyskytují i neofytní dřeviny (např. Buddleja davidii, Clematis vitalba a Robinia pseudoacacia), ale jejich výskyt je omezen na porosty rumištního rázu. V bylinném patře této vegetace jsou zastoupeny druhy pasek (např. Epilobium angustifolium a Senecio ovatus), nitrofilní lemové byliny (např. Eupatorium cannabinum a Urtica dioica) a v závislosti na původu stanoviště také druhy lesního podrostu (např. Dryopteris filix-mas a Vaccinium myrtillus) a rumištní byliny (např. Artemisia vulgaris a Cirsium arvense).
Tato vegetace se vyskytuje v celé temperátní zóně Evropy od nížin až k horní hranici lesa, optimum má však ve středních nadmořských výškách. Společenstva tohoto svazu osídlují převážně paseky nebo samovolně vzniklé holiny a polomy po hmyzích nebo větrných kalamitách, porostní mezery v rozpadových stadiích lesa, lesem obklopené stabilizované sutě, akumulace balvanů, lesní průseky a lesní okraje. Některá společenstva kolonizují i antropogenní biotopy, jako jsou rumiště, ruiny staveb, průmyslové areály, odvaly lomů, jejich dna a osypy stěn, haldy a výsypky po důlní těžbě, kamenné snosy z polí a luk, úhory, meze a zářezy nebo náspy komunikací. Biotopy těchto křovin jsou zpravidla chudé bázemi, ale s dobrou využitelností dusíku.
Společenstva tohoto svazu, v nichž dominují Corylus avellana, Lonicera spp. a další klonální, snadno se zmlazující a stínovzdorné keře, mohou na svých stanovištích přetrvávat dlouhodobě. Tyto druhy také často přežívají pod zápojem lesa a po vykácení stromů les nahrazují. Opačným případem jsou společenstva, v nichž převládají Salix caprea, Sambucus racemosa a Sorbus aucuparia. Tyto dřeviny jsou krátkověké, náročné na světlo, mají malou konkurenční schopnost a jsou jen velmi omezeně klonální, takže se nemohou snadno rozrůstat a zmlazovat, a proto jejich porosty nejsou schopny delší existence. Tato dočasná sukcesní stadia zpravidla již po dvou desetiletích přerůstají břízou a osikou, které v nich už od počátku rostly.
Velká část březových nebo osikových lesíků vznikajících jako sukcesní stadia na neobhospodařovaných bývalých pastvinách a loukách patří rovněž do svazu Sambuco-Salicion. Exner & Willner (2004) rozlišili několik společenstev těchto březin, která jsou však fytocenologicky nedostatečně prozkoumaná a doložená velmi malým počtem fytocenologických snímků. Vzhledem k jejich velké heterogenitě společenstva březových lesíků formálně neklasifikujeme.