Struktura a druhové složení. Vzhled porostů udává dominantní skřípina lesní (Scirpus sylvaticus) a s vysokou stálostí se vyskytují druhy svazu Calthion palustris. Ostatní druhy se uplatňují jen v menší míře. Strukturu společenstva tvoří dvě až tři vrstvy bylinného patra: ve spodní převládá většinou blatouch bahenní (Caltha palustris), ve střední skřípina lesní (Scirpus sylvaticus) a ve svrchní někdy psárka luční (Alopecurus pratensis). Na druhovém složení se na rozdíl od většiny asociací svazu Calthion palustris podílí méně lučních druhů třídy Molinio-Arrhenatheretea (s výjimkou varianty Anthoxanthum odoratum). Z hlediska druhové bohatosti patří Scirpetum sylvatici k druhově chudším společenstvům, ve kterém se na ploše 16–25 m² obvykle vyskytuje jen 15–30 druhů cévnatých rostlin, a to z důvodu vysoko položené hladiny podzemní vody a konkurenční zdatnosti dominanty. Protože husté porosty druhů Caltha palustris a Scirpus sylvaticus nepropouštějí dostatek světla, mechové patro zcela chybí nebo má jen malou pokryvnost.
Stanoviště. Vlhké louky se skřípinou lesní se vyskytují od pahorkatin do hor, přičemž nejčastější jsou v podhůřích. Tato asociace osídluje údolí potoků, prameništní svahy i břehy vodních nádrží. Hlavní podmínkou pro její vznik je trvalé zaplavení vodou. Porosty na okrajích vodních nádrží jsou zjara zaplavené, zatímco v období sucha může hladina vody poklesnout až na 75 cm pod povrch půdy; na prameništích je vodní režim vyrovnanější (Balátová-Tuláčková 1968, Balátová-Tuláčková in Rybníček et al. 1984). Půdy jsou typu glej, někdy s povrchovou akumulací nerozložených organických zbytků. Příznivé podmínky pro kořeny rostlin jsou v těchto půdách pouze v nejsvrchnější části půdního profilu. Půdní reakce je většinou slabě kyselá a obsah živin v půdě kolísá podle území výskytu. Na zbahnělém povrchu půdy jsou pouhým okem pozorovatelné četné železité sedimenty. U porostů s větším zastoupením druhů řašelinných luk byl zaznamenán větší obsah fosforu v půdě (Balátová-Tuláčková in Rybníček et al. 1984, Balátová-Tuláčková 1985a). Je pravděpodobné, že se tyto porosty vyvinuly z rašelinných luk po eutrofizaci, která podpořila druhy vlhkých luk na úkor druhů rašelinných. Ekologické podmínky stanovišť této asociace jsou podobné jako u asociace Crepido paludosae-Juncetum acutiflori (Hájek & Hájková 2004).
Dynamika a management. Podobně jako u ostatních typů vlhkých pcháčových luk jde o náhradní vegetaci po mokřadních olšinách nebo vrbinách, případně o vegetaci vzniklou při trvalejším poklesu hladiny vody v rákosinách nebo při výrazné eutrofizaci rašelinných luk spojené s disturbancí. Druhově chudé porosty na nejvlhčích stanovištích se udržují i bez seče, stejně jako narušované porosty na skládkách dřeva a podmáčených mýtinách. V ostatních případech je potřeba porosty síct, jinak se snižuje diverzita porostů, které později zarůstají olšemi a vrbami. Po vysušení se uvolňují živiny, což se často projevuje ruderalizací a šířením druhů Carex hirta nebo Urtica dioica. Při ponechání ladem nebo eutrofizaci mohou skřípinou lesní zarůstat i slatinné louky nebo přechodová rašeliniště. Vznikají pak porosty s bylinným patrem vlhké louky a mechovým patrem tvořeným rašeliníky.
Variabilita. Rozlišujeme tři varianty:
Varianta Carex acuta (TDF08a) s diagnostickými druhy Carex acuta, C. vesicaria, Glyceria maxima a Ranunculus repens představuje nejvlhčí porosty asociace na přechodu k vegetaci vysokých ostřic. Vyvíjí se na stanovištích dlouhodobě zaplavených stagnující vodou, což indikuje přítomnost vysokých ostřic. Subdominantou bývá Caltha palustris.
Varianta Agrostis stolonifera (TDF08b) s velkou pokryvností druhu Scirpus sylvaticus, malou druhovou bohatostí a diagnostickými druhy Agrostis stolonifera a Galeopsis bifida je nejhojnějším typem těchto porostů, který je charakteristický pro narušovaná stanoviště, například skládky dřeva nebo pastviny.
Variata Anthoxanthum odoratum (TDF08c) s diagnostickými druhy Alchemilla vulgaris s. l., Anthoxanthum odoratum, Carex canescens, Holcus lanatus, Lychnis flos-cuculi, Ranunculus acris, Climacium dendroides a Rhytidiadelphus squarrosus je v rámci asociace Scirpetum sylvatici vegetací nejsušších stanovišť. Na rozdíl od ostatních variant obsahuje více lučních druhů a více se v ní uplatňují mechorosty. Porosty jsou často sečeny. Druhová bohatost je o něco větší než u předchozích variant.
Hospodářský význam a ohrožení. Využití těchto luk je pouze extenzivní, neboť je kvůli vysoké hladině vody nelze většinou síct strojně. Seno je nekvalitní, a proto jsou tyto porosty zpravidla obhospodařovány pouze tam, kde se vyskytují v mozaice s jinými lučními společenstvy. Někdy bývají porosty skřípiny využívány na stelivo. Tato vegetace není ohrožena ani nehostí vzácné a ohrožené druhy, filtruje však účinně znečištěné podzemní vody. Vlivem celkové ruderalizace, eutrofizace a neobhospodařování nabývají v poslední době převahu druhově chudé a ruderalizované porosty, naopak ubývá porostů druhově bohatších.