Struktura a druhové složení. V této vegetaci se výrazně uplatňuje pcháč šedý (Cirsium canum), časté jsou však i porosty polydominantní. V jarním aspektu určují vzhled porostů Lychnis flos-cuculi, Ranunculus acris a různé druhy trav a šáchorovitých rostlin. Později, často až před druhou sečí, se výrazněji uplatňuje Cirsium canum. Bylinné patro se skládá z několika podpater a jeho pokryvnost je velká. Na bazických substrátech sušších oblastí, jako je Poohří, střední Polabí a okraje Karpat, se v porostech mohou uplatnit i mírně halofilní druhy (např. Carex distans, C. otrubae a Eleocharis uniglumis), které diferencují Scirpo-Cirsietum cani od ostatních společenstev svazu Calthion palustris. Výskyt těchto druhů je pro asociaci typický i v jihovýchodní Evropě, kde k nim navíc často přistupuje i Gratiola officinalis. V některých jiných oblastech, například v moravských úvalech, je pro tato společenstva význačný výskyt vysokých ostřic (např. Carex acuta) a druhů bezkolencových a aluviálních luk. Druhová bohatost je dosti velká, porosty nejčastěji obsahují 25–40 druhů cévnatých rostlin na ploše 16–25 m². Mechorosty mají pouze nepatrný význam nebo často chybějí (Balátová-Tuláčková in Rybníček et al. 1984).
Stanoviště. Výskyt je omezen na teplejší oblasti nižších poloh přibližně do 450 m n. m. a s průměrnými ročními teplotami kolem 8 °C. Tato vegetace se vyvíjí v nivách potoků a v blízkosti rybníků, zatímco v nivách velkých řek v kontinentálněji laděných oblastech je vzácná a nahrazuje ji tam vegetace svazu Deschampsion cespitosae. V porovnání s ostatními pcháčovými loukami se podzemní voda pohybuje ve větší hloubce pod povrchem půdy. Stanoviště jsou podobná jako u asociace Angelico sylvestris-Cirsietum oleracei, avšak v terénu jsou vždy položena o něco výše. Půdy jsou zpravidla těžké, s vysokým obsahem vápníku a hořčíku, slabě kyselé až neutrální reakce, zaznamenány však byly i vysoké hodnoty pH kolem 7. Mohou být mírně zasolené. Půdním typem je glej. Rezavé skvrny indikující přechodné zamokření jsou v půdě přítomny už od hloubky 5–10 cm (Balátová-Tuláčková in Rybníček et al. 1984, Blažková & Kučera in Kolbek et al. 1999: 130–207).
Dynamika a management. Tato asociace je náhradní vegetací po potočních olšových luzích, vzácněji i po vlhčích porostech tvrdých luhů nebo subkontinentálních doubrav. Může se vyvinout i z mezofilních nebo mírně suchých luk při vzestupu hladiny podzemní vody; naopak při dlouhotrvajícím suchu se mění směrem ke společenstvům svazů Deschampsion cespitosae nebo Arrhenatherion elatioris. Typicky vyvinuté porosty jsou využívány jako jednosečné nebo dvojsečné louky poskytující relativně kvalitní seno, pokud pcháč šedý není příliš silnou dominantou. Jsou-li ponechány ladem, klesá jejich druhová bohatost a postupně zarůstají křovinami.
Variabilita. Lze rozlišit tři varianty:
Varianta Galium boreale (TDF07a) s diagnostickými druhy Anthoxanthum odoratum, Briza media, Carex panicea, Galium boreale subsp. boreale, Selinum carvifolia a Succisa pratensis představuje vegetaci na přechodu k bezkolencovým loukám. Ve literatuře je označována jako subasociace Scirpo-Cirsietum cani galietosum borealis Balátová-Tuláčková 1981.
Varianta Equisetum palustre (TDF07b) s diagnostickými druhy Carex acuta, Equisetum palustre, Galium uliginosum a Scirpus sylvaticus zahrnuje nejvlhčí porosty této asociace. Osídluje stanoviště, která jsou na jaře zaplavována, což indikuje přítomnost některých druhů vysokých ostřic.
Varianta Vicia sepium (TDF07c) s diagnostickými druhy Glechoma hederacea, Trisetum flavescens, Vicia sepium a Rhytidiadelphus squarrosus roste naopak na sušších stanovištích. Vývojově má blízko k vegetaci svazu Arrhenatherion elatioris a v literatuře jsou podobné porosty někdy označovány jako subasociace Scirpo-Cirsietum cani dactylidetosum glomeratae Balátová-Tuláčková 1981.
Hospodářský význam a ohrožení. Protože se tato vegetace v porovnání s ostatními vlhkými pcháčovými loukami vyskytuje na sušších stanovištích a díky většímu podílu trav poskytuje kvalitnější seno, je i v současnosti hospodářsky využívána. Ohrožena je jednak celkovým ústupem od obhospodařování luk, jednak odvodňováním a regulacemi vodních toků. Vzhledem k velké druhové bohatosti je významná i pro ochranu biodiverzity. Mohou se zde vyskytovat vzácné druhy cévnatých rostlin, např. Carex distans, Dactylorhiza incarnata, D. majalis a Eleocharis uniglumis.