Struktura a druhové složení. Porosty jsou v závislosti na sukcesním stáří vysoké od 0,5 do 1,5 m, různě zapojené, jednovrstevné až dvouvrstevné. Dominují nebo hojně se v nich vyskytují rychle kolonizující druhy, zejména vrbovka úzkolistá (Epilobium angustifolium) a terofytní starček lesní (Senecio sylvaticus). Hojné jsou různé světlomilné druhy ruderální nebo lemové (např. Cirsium arvense, Fragaria vesca, Galeopsis tetrahit s. l. a Hypericum perforatum), druhy vlhčích nelesních stanovišť (např. Carex ovalis, C. pallescens, Cirsium palustre, Deschampsia cespitosa a Juncus effusus) a keříčky (např. Vaccinium myrtillus).
V pokročilejších stadiích sukcese vzrůstá pokryvnost bylinného patra a přidávají se další hemikryptofyty, např. Agrostis capillaris, Avenella flexuosa, Calamagrostis epigejos nebo Holcus mollis, výjimečně i Carex brizoides. Druhy keřového a stromového patra (např. Betula pendula, Quercus petraea, Rubus spp. a Sambucus spp.) jsou zastoupeny pouze jako semenáčky, popřípadě jako pařezové výmladky. Porosty jsou druhově poměrně bohaté vzhledem k širokému zastoupení rumištních druhů; převládají však druhy méně náročné na živiny. V bylinném patře obsahují nejčastěji 15–20 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 15–50 m². Mechové patro nebývá dobře vyvinuto, častěji se však vyskytují Ceratodon purpureus, Dicranella heteromalla, Pohlia nutans a Polytrichastrum formosum.
Stanoviště. Jde o vegetaci rozšířenou převážně ve středních nadmořských výškách, s výskytem především na lehkých propustných půdách vyvinutých na písčitém podkladu nebo žulových zvětralinách, ale i na živinami méně bohatých břidličnatých horninách. Porosty se vytvářejí kromě pasek a holin také podél cest a železničních náspů, na kamenných snosech na okrajích lesů či remízů nebo zbořeništích staveb v lesích, v opuštěných lomech, ale i na dalších typech disturbovaných stanovišť v blízkosti lesa, např. na sjezdovkách a navazujících neudržovaných a občasně narušovaných místech. Půdy mají kyselou až silně kyselou reakci.
Dynamika a management. Jde o náhradní společenstvo acidofilních doubrav, případně acidofilních typů dubohabřin, acidofilních bučin a jedlin nebo jejich náhradních jehličnatých monokultur. Vytváří se však také po druhově bohatších typech acidofilních doubrav a bučin. Vývojem tohoto společenstva se zahajuje sukcesní řada na pasekách a podobných stanovištích. Při těžbě stromů a manipulaci s kmeny je narušován půdní povrch, takže horizonty povrchového humusu jsou erodovány a dochází k obnažení minerální půdy. Vzniká tak pestrá mozaika substrátů různé úživnosti a různého stupně humifikace, umožňující koexistenci druhů nitrofilních s acidofilními. V časnějších stadiích sukcese jsou poměrně hojnější druhy nižší, snadno se šířící, světlomilné a suchomilné, a to buď acidofilní, např. Senecio sylvaticus, nebo nitrofilní, např. Galeopsis tetrahit s. l. Později porosty houstnou, takže se obnovují světelné i vlhkostní poměry podobné lesnímu podrostu. Na místech méně úživných nebo s druhotně vyčerpanou zásobou živin se udržují druhy chudších substrátů, zejména trávy, např. Avenella flexuosa. Naopak na místech, kde se zachoval humus nebo se obnovila jeho tvorba, se prosazují na živiny náročné druhy předchozích lesních porostů, jako je Mycelis muralis. Porosty asociace Senecioni-Epilobietum jsou citlivé vůči obžínání stromových výsadeb. Bez těchto zásahů na svých stanovištích vytrvávají zpravidla asi pět let, poté je vystřídají pasekové křoviny, trávníky s Calamagrostis epigejos, případně další trávy, nebo přerůstají lesní mlazinou.
Variabilita. Porosty hodnocené v rámci asociace Senecioni-Epilobietum jsou velmi variabilní. Vzhledem se mezi sebou nápadně liší paseky s převahou terofytů (např. Senecio sylvaticus), vytrvalých dvouděložných bylin (např. Epilobium angustifolium) a vytrvalých trav (např. Avenella flexuosa a Calamagrostis epigejos). Floristicky výraznější rozdíly se však projevují mezi porosty různě živinami bohatých půd. Podle toho rozlišujeme dvě varianty:
Varianta Agrostis capillaris (XEA01a) s diagnostickými druhy Agrostis capillaris, Avenella flexuosa, Calamagrostis villosa, Deschampsia cespitosa, Luzula pilosa a Vaccinium myrtillus se vytváří na pasekách po druhově chudých lesích na oligotrofních stanovištích od pahorkatin po horský stupeň, kde svým složením může odpovídat asociaci lesních cest popsané jako Carici leporinae-Agrostietum tenuis Hadač et Sýkora in Sýkora 1971.
Varianta Poa nemoralis (XEA01b) s diagnostickými druhy Atropa bella-donna, Calamagrostis arundinacea, Epilobium angustifolium, Galeopsis tetrahit s. l., Melica nutans, Moehringia trinervia, Mycelis muralis, Poa nemoralis a Senecio sylvaticus se vyskytuje nejčastěji v nižších polohách, a to na narušovaných okrajích cest nebo na starších pasekách po dubohabřinách, případně květnatých bučinách. Častější jsou nitrofyty a druhy s krátkým životním cyklem.
Hospodářský význam a ohrožení. Tato vegetace nemá větší hospodářský význam, zajišťuje však ochranu půdy na lesních pasekách před erozí. Překážkou obnovy lesa mohou být pouze pozdní stadia vývoje společenstva, kde již silně dominují Avenella flexuosa nebo Calamagrostis epigejos.