Struktura a druhové složení. Asociace zahrnuje lesy s dominancí lípy srdčité (Tilia cordata) nebo lípy velkolisté (T. platyphyllos), většinou se však ve stromovém patře vyskytují i další dřeviny, zejména Acer platanoides, Carpinus betulus, Fagus sylvatica, Fraxinus excelsior a Quercus petraea agg. Stromové patro má zpravidla nízký vzrůst a pokryvnost v rozmezí 60–80 %. Keřové patro je druhově bohaté a zpravidla dosahuje pokryvnosti kolem 20 %. Převládá v něm líska obecná (Corylus avellana) a dále se vyskytují zejména Berberis vulgaris, Cornus mas, C. sanguinea a Sorbus aria agg. Bylinné patro má v různých porostech pokryvnost od 15 do 90 %, zejména v závislosti na zápoji stromového a keřového patra. Dominuje v něm pěchava vápnomilná (Sesleria caerulea) a zastoupeny jsou různé druhy typické pro dubohabřiny (Campanula persicifolia, C. rapunculoides, Carex digitata, Galium sylvaticum, Hepatica nobilis aj.), bučiny (např. Mercurialis perennis) a teplomilné doubravy (Anthericum ramosum, Bupleurum falcatum, Primula veris, Tanacetum corymbosum, Vincetoxicum hirundinaria aj.). Charakteristický je výskyt vzácných reliktních druhů světlých lesů, lesních lemů a skalních stepí, jako jsou Aconitum anthora, Erysimum odoratum, Fourraea alpina, Noccaea montana, Polygala chamaebuxus, Saxifraga paniculata, S. sponhemica, Tephroseris integrifolia, Thesium bavarum a Viola tricolor subsp. saxatilis. Většina z nich se však vyskytuje jen na některých lokalitách. V porostech se obvykle vyskytuje 30–40 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti kolem 100–200 m2. Mechové patro je téměř vždy vyvinuto a je druhově poměrně bohaté; jeho nejčastějším druhem je Hypnum cupressiforme s. l.

Stanoviště. Seslerio-Tilietum porůstá strmé horní části skalnatých svahů na tvrdých sedimentárních i krystalických vápencích nebo jiných vápnitých horninách, jako jsou spility a paleoandezity na Křivoklátsku, slínovce ve Džbánu, permokarbonské slepence v údolí Rokytné na Moravskokrumlovsku a vzácně i ruly na jihozápadní Moravě. Svahy jsou orientovány zpravidla k západu až severozápadu a mají sklon nejčastěji 40–50°. I když pod jednotlivými polykormony lípy může být bylinné patro dosti zastíněné, na skalních stupních existují četné světliny. Mělké půdy typu rendzina nebo pararendzina jsou ve srovnání s půdami eutrofních suťových lesů sušší a chudší živinami. Naopak ve srovnání s teplomilnými doubravami svazu Quercion pubescenti-petraeae, které se často vyskytují na sousedních jižně orientovaných svazích, je stanoviště pěchavových lipin mírně vlhčí a chladnější. Jde o maloplošné porosty zpravidla obklopené jinými lesními společenstvy, případně navazující na lískové křoviny a pěchavové trávníky. Vyskytují se v nadmořských výškách od 250 do 500 m.

Dynamika a management. Tato vegetace obsahuje v bylinném a keřovém patře druhy, které mohly být ve střední Evropě rozšířeny v pozdně glaciálních až staroholocenních světlých borových a březových lesích, ve kterých se posléze v souvislosti s oteplováním šířila líska, dub a později lípa. Zatímco na hlubších půdách a v nižších částech suťových svahů ve středním holocénu lípa a další stinné dřeviny postupně zastínily podrost na velkých plochách a způsobily ústup světlomilných druhů (Chytrý et al. 2010a), na skalnatých svazích zůstaly i v lipových lesích četné světliny, na nichž přežívala Sesleria caerulea a další světlomilné druhy. K udržování světlin v minulosti mohla přispívat i těžba palivového dříví. V současné době pravděpodobně světliny nově vznikají a zanikají podle dynamiky odumírání a zmlazování dominantních dřevin. Lípy jsou na těchto skalních stanovištích zpravidla mnohokmenné a vyznačují se klonálním růstem, který se projevuje zmlazováním od báze, odumíráním jednotlivých kmenů, nikoli však celého jedince, a někdy také hřížením přízemních větví. Mnohokmenný tvar jedinců lípy může být na některých lokalitách důsledkem pařezové obnovy po někdejší těžbě palivového dříví, jinde však vznikl přirozenou regenerací. Některé polykormony mohou být velmi staré. Tato vegetace pravděpodobně nevyžaduje žádný management.

Variabilita. Floristické složení porostů na různých lokalitách je poměrně specifické. Výraznější floristické rozdíly jsou mezi vápencovými lipinami střední Moravy, které jsou relativně vlhčí a hostí větší počet druhů náročných na živiny, a lipinami jižní Moravy, v nichž je větší zastoupení suchomilných a teplomilných druhů. Středočeské lipiny zaujímají z hlediska dostupnosti vláhy a živin prostřední postavení mezi lipinami středomoravskými a jihomoravskými. Podle toho rozlišujeme tři varianty:

Varianta Galeobdolon montanum (LBF04a) s diagnostickými druhy Berberis vulgaris, Taxus baccata, Galeobdolon montanum, Libanotis pyrenaica a Mycelis muralis zahrnuje středomoravské porosty. Ve stromovém patře převládá Tilia platyphyllos. Odpovídá středomoravským porostům subasociace S. a.-T. c. campanuletosum rapunculoidis Chytrý et Sádlo 1998.

Varianta Hepatica nobilis (LBF04b) s diagnostickými druhy Quercus petraea agg., Cornus sanguinea, Arabis hirsuta, Campanula trachelium, Hepatica nobilis, Lathyrus vernus, Melampyrum pratense, Mercurialis perennis, Stellaria holostea, Veronica teucrium a Viola collina zahrnuje středočeské porosty. Ve stromovém patře zpravidla převládá Tilia platyphyllos. Odpovídá středočeským porostům subasociace S. a.-T. c. campanuletosum rapunculoidis Chytrý et Sádlo 1998.

Varianta Euphorbia cyparissias (LBF04c) s diagnostickými druhy Acinos arvensis, Allium flavum, Brachypodium pinnatum, Cytisus nigricans, Euphorbia cyparissias, Festuca ovina, Genista pilosa, Geranium sanguineum, Origanum vulgare, Pimpinella saxifraga, Potentilla incana, Scabiosa ochroleuca, Seseli osseum a Teucrium chamaedrys zahrnuje porosty na jižní a jihozápadní Moravě. Ve stromovém patře jsou přibližně stejně často zastoupeny oba domácí druhy lip. Varianta odpovídá subasociaci S. a.-T. c. euphorbietosum cyparissiae Chytrý et Sádlo 1998.

Hospodářský význam a ohrožení. Tyto lesy nemají téměř žádný hospodářský význam vzhledem k výskytu na obtížně přístupných strmých skalnatých svazích. Jsou však velmi významné pro ochranu biodiverzity jako stanoviště většího počtu vzácných reliktních druhů. Jejich ohrožení je v současné době malé, neboť převážná většina porostů se nachází v chráněných územích.