Struktura a druhové složení. Strukturu porostů určuje dominantní hulevník Loeselův (Sisymbrium loeselii). Porosty jsou mnohovrstevné, uplatňují se v nich především vzpřímené, jednoleté ruderální byliny, např. Chenopodium album agg., Conyza canadensis, Lactuca serriola, Sonchus oleraceus a Tripleurospermum inodorum. Vedle hulevníku Loeselova se s nižšími pokryvnostmi běžně vyskytují druhy Sisymbrium altissimum, S. officinale a Erysimum cheiranthoides. Častá je přítomnost vytrvalých druhů Artemisia vulgaris, Cardaria draba a Elytrigia repens. Porosty jsou zapojené, mají pokryvnost 80–100 % a mohou dosahovat výšky až 1 m. Vyskytuje se v nich zpravidla 10–15 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 4–25 m². Mechorosty se v této vegetaci nevyskytují.

Stanoviště. Společenstvo roste na navážkách v okolí stavenišť a povrchových dolů, na městských skládkách a kolejištích (A. Pyšek 1977b, 1981, Kopecký & Hejný 1992). Půdy jsou lehké, provzdušněné, písčité až hlinité, často bohaté živinami. Půdní pH měřené v Praze-Holešovicích se pohybovalo mezi 7,2 a 7,5 (Hadač et al. 1983). Ve srovnání se stanovišti společenstva Descurainietum sophiae, které je svým druhovým složením tomuto společenstvu nejbližší, je Sisymbrietum loeselii mírně teplomilnější.

Dynamika a management. Asociace Sisymbrietum loeselii osídluje čerstvě obnažené substráty, ačkoli ve srovnání s porosty lebed a merlíků je zarůstání obnažených ploch porosty hulevníku Loeselova (Sisymbrium loeselii) o něco pomalejší. Největší pokryvnost dosahuje od července do října; koncem léta a na podzim jednoleté druhy postupně zasychají. Společenstvo je považováno za recentně se šířící typ ruderální vegetace (Kopecký & Hejný 1992).

Hospodářský význam a ohrožení. Společenstvo není ohroženo. Na obnažených sypkých substrátech má půdoochrannou funkci.

Syntaxonomická poznámka. Syntaxonomické hodnocení asociací Sisymbrietum loeselii a Descurainietum sophiae není v okolních zemích jednotné. Zatímco ve většině evropských přehledů vegetace jsou obě asociace od sebe oddělovány (Mucina in Mucina et al. 1993: 110–168, Jarolímek et al. 1997, Matuszkiewicz 2007), někteří autoři (např. Müller in Oberdorfer 1993b: 48–114, Hejný & Kropáč in Moravec et al. 1995: 133–141) je chápou jako jeden vegetační typ. Asociace Sisymbrietum sophiae Kreh 1935 byla různými autory pojímána rozdílně a často zahrnovala porosty s dominancí jak Descurainia sophia, tak Sisymbrium loeselii. Brandes (1990) do této asociace řadil i porosty s dominantním Sisymbrium altissimum. Jelikož se výše zmiňované dominantní druhy od sebe navzájem liší svými stanovištními nároky (Hadač et al. 1983), jsou v tomto přehledu uvedené asociace chápány jako samostatné.