Struktura a druhové složení. Ve stromovém patře této asociace dominuje smrk ztepilý (Picea abies), který má většinou pokryvnost mezi 70 a 90 %. Z jiných dřevin mohou být místy vzácně přimíšeny Abies alba, Betula pubescens nebo Pinus sylvestris, v podúrovni stromového patra se občas vyskytuje Sorbus aucuparia. Keřové patro většinou chybí; je-li vyvinuto, tvoří je mladí jedinci druhů stromového patra, mnoho z nich je však často odumřelých. Druhově chudé bylinné patro má proměnlivou pokryvnost zejména v závislosti na zápoji stromového patra. Tvoří je běžné acidofilní druhy smrkových lesů, zejména keříčky Vaccinium myrtillus a V. vitis-idaea, trávy Avenella flexuosa a Calamagrostis villosa, kapradiny Dryopteris carthusiana a D. dilatata a dvouděložné byliny Maianthemum bifolium, Oxalis acetosella a Trientalis europaea. V porostech se obvykle vyskytuje jen 5–10 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti kolem 400 m2. Bohatě je vyvinuto mechové patro, jehož pokryvnost zpravidla přesahuje 50 %. Charakteristický je zejména výskyt játrovky Bazzania trilobata, která roste jak na kořenových nábězích stromů a tlejících pařezů, tak na povrchu půdy, kde často vytváří souvislé koberce. Dále se vyskytují mechorosty vázané na počáteční fázi rašelinění na lesní půdě, zejména Polytrichum commune, Sphagnum capillifolium s. l., S. girgensohnii a další druhy rašeliníků. Na nezrašeliněných místech a na vrstvě jehličnatého opadu však rostou i mezofilní lesní mechy, např. Dicranum polysetum, D. scoparium, Hylocomium splendens, Lepidozia reptans, Leucobryum glaucum s. l., Pleurozium schreberi, Pohlia nutans, Polytrichum formosum a Ptilidium ciliare.
Stanoviště. Soldanello-Piceetum se vyskytuje zpravidla na dně širokých údolí a pánví v podhorském a horském stupni, a to na kontaktu s vrchovišti nebo v místech, kde podzemní voda stagnuje mělce pod povrchem půdy. Nejčastěji se nachází v nadmořských výškách 700–1100 m. Na dně roklí v pískovcových skalních městech se však může vyskytovat i ve výškách 200–300 m. Stanoviště této vegetace jsou v širokých údolích často ovlivněna stékáním chladného vzduchu z okolních svahů a jeho hromaděním na dně plochých údolí, zatímco v hlubokých pískovcových roklích jsou pod vlivem teplotní inverze vzniklé vlivem zastínění. Typická je velká vzdušná vlhkost. Zpravidla se tato vegetace vyskytuje na rovinatém terénu, může však přecházet i na mírné svahy. Půdy jsou silně zamokřené; typologicky jde o gleje nebo glejové podzoly, které kryje silná vrstva surového humusu nebo nehluboká vrstva rašeliny. Pod vrstvou rašeliny se zpravidla nachází písčitá nebo hlinitopísčitá zemina (Sofron 1981). Tyto půdy jsou živinami chudší než půdy asociace Equiseto sylvatici-Piceetum abietis.
Dynamika a management. Porosty asociace Soldanello-Piceetum vznikly většinou ve stupni horských smrko-jedlo-bukových lesů, a to na místech, kde vlivem zamokření substrátu nebo teplotních inverzí chybí buk. Pravděpodobně jde o velmi starý vegetační typ, který mohl vzniknout již v atlantiku. Současné porosty jsou buď obhospodařovány jako smrkové kmenoviny, nebo jsou ponechány samovolnému vývoji v chráněných územích.
Variabilita. Podle vlhkosti stanoviště lze rozlišit dvě varianty: Varianta Polytrichum commune (LFC04a) s diagnostickými druhy Calamagrostis villosa a Polytrichum commune zahrnuje porosty vlhčích, silněji zrašelinělých stanovišť. Velké pokryvnosti často dosahuje Sphagnum girgensohnii. Varianta Leucobryum glaucum (LFC04b) s diagnostickými druhy Dicranum polysetum, Leucobryum glaucum s. l. a Pleurozium schreberi zahrnuje porosty na půdách, které občas povrchově vysychají.
Hospodářský význam a ohrožení. Soldanello-Piceetum nemá vzhledem k omezenému plošnému rozsahu porostů velký hospodářský význam. V hospodářských lesích jde o smrkové kmenoviny, které poskytují kvalitní dříví. Větší rozlohy tohoto společenstva na Šumavě se nacházejí v chráněných územích a jsou významné pro zadržování vody v krajině.
Syntaxonomická poznámka. V dosavadní české literatuře byla tato asociace označována většinou jako Mastigobryo-Piceetum, případně mutací tohoto jména, Bazzanio-Piceetum. Asociace Soldanello-Piceetum a Mastigobryo-Piceetum byly popsány ve stejné práci (Braun-Blanquet et al. 1939), přičemž originální diagnóza první z nich zahrnovala vlhké lesy na dnech údolí v Bavorském lese, které velmi dobře odpovídají vymezení asociace v našem přehledu i v dosavadní české literatuře, zatímco druhá zahrnovala svahové smrčiny ve Schwarzwaldu. Jahn (1985) zdůraznila geograficky podmíněné rozdíly mezi smrčinami Schwarzwaldu a východnějších hercynských pohoří a Seibert (in Oberdorfer 1992: 53–80) na základě srovnávací analýzy fytocenologických dat z jižního Německa považuje smrčiny Schwarzwaldu za odlišnou asociaci od smrčin Bavorského lesa a Šumavy. Jméno Mastigobryo-Piceetum (Bazzanio-Piceetum) se tedy na české porosty zřejmě nevztahuje, a proto pro ně používáme jméno Soldanello-Piceetum.