Struktura a druhové složení. Spergulo-Scleranthetum tvoří rozvolněné nebo zapojené dvouvrstevné, někdy až třívrstevné porosty. Nejvyšší vrstvu, která převyšuje plodinu, tvoří Centaurea cyanus a trávy, např. Agrostis stolonifera, Elytrigia repens, Holcus mollis a Poa trivialis. Ve střední vrstvě jsou zastoupeny Anthemis arvensis, Galeopsis tetrahit s. l., Persicaria hydropiper, Raphanus raphanistrum, Tripleurospermum inodorum, Vicia tetrasperma, V. hirsuta aj. Střední vrstva bývá stejně vysoká nebo někdy o něco nižší než plodina. V nejnižší vrstvě místy vytváří husté porosty chmerek roční (Scleranthus annuus) a kolenec jarní (Spergula arvensis), rozrazily (Veronica arvensis a V. persica) a plevele okopanin (např. Euphorbia helioscopia, Sonchus.arvensis a S. asper). Velmi často jsou přítomny i vlhkomilné druhy, jako je Gnaphalium uliginosum, Mentha arvensis, Persicaria lapathifolia a Stachys palustris. Do porostů běžně vstupují i luční druhy nebo druhy acidofilních trávníků (kromě různých druhů trav např. Stellaria graminea, Trifolium arvense, T. pratense a T. repens), a to v důsledku neostrých hranic polí a sousedních luk, vzniklých mimo jiné přeoráváním přilehlých luk (Otýpková 2001). Tyto luční druhy se většinou vyskytují jen na okrajích polí, ale v horských oblastech mohou např. jetele (Trifolium pratense nebo T. repens) porůstat celá pole, někdy i v důsledku záměrného vysetí hospodářem. Porosty této asociace zpravidla obsahují 25–35 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 10–100 m². Druhově bohatší porosty se vytvářejí v obilninách, především v ozimech, kde delší absence zásahů během vegetačního období umožňuje růst většímu množství druhů. Mechové patro často bývá vyvinuto, nejvíce ve variantě Holcus mollis. Jeho nejčastějšími druhy jsou Brachythecium albicans, Bryum argenteum a Eurhynchium hians.

Stanoviště. Společenstvo se nejčastěji vyvíjí v obilninách (nejvíce v ovsu), ale také v okopaninách, řepce, na mladých úhorech a strništích. Zaznamenáno bylo od planárního stupně až do nadmořských výšek kolem 950 m, přičemž nejhojnější je v suprakolinním a submontánním stupni. Je vázáno na více či méně ukloněné svahy na málo úživných, mírně kyselých až kyselých písčitohlinitých až hlinitých půdách (Kropáč 2006). Nejčastějším půdním typem je kambizem, často oglejená.

Dynamika a management. Spergulo-Scleranthetum má fenologické optimum v létě a na lokalitě vytrvává až do podzimu, nebo mizí s první podmítkou. Teprve po žních se mohou objevit populace některých druhů, např. Anthemis arvensis, Galeopsis bifida, G. tetrahit a Raphanus raphanistrum. Od března do poloviny května mu často předchází asociace Erophilo vernae-Arabidopsietum thalianae, ve které jsou již mnohé druhy z této letní asociace přítomny (Otýpková 2001). Ve vyšších polohách se Spergulo-Scleranthetum vyvíjí jako jediné plevelové společenstvo v sezoně, neboť dlouhá zima neumožňuje vývoj jarního společenstva. Společenstvo vyžaduje každoroční obdělávání půdy, ale bez častých disturbancí v průběhu vegetačního období, a proto se nejčastěji vyskytuje v obilninách. V případě častějších agrotechnických zásahů se může střídat se společenstvem okopanin (Veronico-Lamietum hybridi nebo Echinochloo cruris-galli-Chenopodietum polyspermi). Většina archeofytních plevelů typických pro tuto asociaci (např. Bromus secalinus, Centaurea cyanus, Raphanus raphanistrum, Vicia tetrasperma) je svým typem růstu, velikostí semen a dalšími vlastnostmi adaptována na růst v obilí (Baker 1974, Holzner 1982), což svědčí o primárním výskytu společenstva v obilninách. Současný výskyt v okopaninách může mít původ v častém střídání plodin na stanovišti. Při několikaleté absenci zásahů na velmi málo úživných a písčitých půdách nahrazuje Spergulo-Scleranthetum ekologicky specializovanou asociaci Sclerantho annui-Arnoseridetum minimae. Nachází se na podobných stanovištích a ve stejných oblastech jako Echinochloo cruris-galli-Chenopodietum polyspermi (varianta Veronica arvensis) a Aphano arvensis-Matricarietum chamomillae (varianta Spergula arvensis), které mají podobné druhové složení a vytvářejí mezi sebou přechody. V sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století došlo k ústupu některých druhů společenstva (např. Anthemis arvensis, Centaurea cyanus a Lycopsis arvensis subsp. arvensis) a k přeměně porostů v druhově chudší asociace Veronico-Lamietum hybridi nebo Echinochloo cruris-galli-Chenopodietum polyspermi. Ty se běžně vyskytují ve stejných oblastech a na podobných stanovištích, převažují v nich však druhy s širší ekologickou amplitudou. Hlavně v minulosti obsahovalo Spergulo-Scleranthetum mnoho dnes vzácných a ohrožených druhů, např. Agrostemma githago, Bromus secalinus, Lolium remotum, Misopates orontium a Silene gallica. Mnohé z nich působily silné zaplevelení obilných polí a semena druhu Agrostemma githago znehodnocovala mouku, případně mohla způsobovat i otravy (Opravil 1985). Proto byly cíleně hubeny postřiky a vytrháváním rostlin a většina z nich ustoupila v důsledku modernizace agrotechniky.

Variabilita. Lze rozlišit tři varianty:

Varianta Vicia hirsuta (XBC02a) je nejhojnější a vyznačuje se výskytem Centaurea cyanus, Vicia hirsuta, V. sativa a druhů s širokou ekologickou amplitudou. Je rozšířena v mírně chladných oblastech v nadmořských výškách mezi 400 až 500 m. Odpovídá subasociaci S. a.-S. a..typicum (Kropáč 2006).

Varianta Holcus mollis (XBC02b) se kromě výskytu druhu Holcus mollis odlišuje výskytem lučních druhů (např. Agrostis capillaris, Alchemilla vulgaris s. l., Leontodon autumnalis, Rumex acetosella, Stellaria graminea a Trifolium repens) a vlhkomilných druhů (např. Gnaphalium uliginosum a Stachys palustris). Vyskytuje se v nadmořských výškách nad 500 m a ve srážkově bohatých oblastech. V nižších polohách roste jen na vlhkých půdách chudých živinami. Tato varianta odpovídá asociaci Holco-Galeopsietum Hilbig 1967 uváděné z vyšších poloh našich sudetských pohoří (Volf & Kropáč 1974) a také z Německa a Nizozemí (Schubert & Mahn 1968, Hilbig 1973, Meisel 1973, Hofmeister et al. in Preising et al. 1995: 17–49, Pott 1995, Haveman et al. in Schaminée et al. 1998: 199–246).

Varianta Medicago lupulina (XBC02c) se od ostatních variant odlišuje zastoupením teplomilných druhů (např. Consolida regalis, Descurainia sophia, Papaver rhoeas, Silene noctiflora a Sinapis arvensis), absencí vlhkomilných druhů a hojnějším výskytem druhů svazu Veronico-Euphorbion (např. Chenopodium album agg., Stellaria media, Thlaspi arvense a Veronica persica). Zejména na místech, kde se pole nacházejí v blízkosti silnic a železnic, mohou mít stanoviště mírně ruderální charakter. Varianta se vyskytuje v planárním až kolinním stupni.

Hospodářský význam a ohrožení. V podhorských oblastech mohou druhy Anthemis arvensis, Centaurea cyanus, Galeopsis bifida a G. tetrahit silně zaplevelovat pole. V mnoha případech se však plevele vyskytují roztroušeně a nepůsobí výrazné hospodářské škody. Ve společenstvu se vzácně vyskytují kriticky nebo silně ohrožené druhy Agrostemma githago, Bromus secalinus, Odontites vernus subsp. vernus a Silene gallica.