Struktura a druhové složení. Tato přechodová rašeliniště mají výrazně dvouvrstevné bylinné patro, kde vyšší, asi 1 m vysokou vrstvu tvoří úzké a vysoké listy ostřice plstnatoplodé (Carex lasiocarpa). V některých porostech k ní přistupuje i C. rostrata a některé dvouděložné byliny, např. Lysimachia vulgaris a Peucedanum palustre. Někdy se vytváří ještě vyšší vrstva tvořená rákosem obecným (Phragmites australis) a vlhkomilnými dřevinami (např. Betula pubescens a Salix aurita). Nižší vrstvu tvoří nejčastěji mochna bahenní (Potentilla palustris), suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium) a nízké ostřice (např. Carex nigra). Mechové patro dosahuje vysoké pokryvnosti a na velmi mokrých a živinami limitovaných stanovištích s malou biomasou cévnatých rostlin je hustě zapojené a kompaktní. V tom případě se může vytvářet ještě nejnižší bylinná vrstva tvořená nízkými a plazivými druhy, k nimž patří Drosera rotundifolia a Oxycoccus palustris. Na produktivnějších stanovištích se zapojeným porostem cévnatých rostlin je mechové patro rozvolněnější, tvořené dlouhými lodyžkami rašeliníků prorůstajícími mezi listy Carex lasiocarpa. V těchto porostech se více uplatňují i dvouděložné byliny. V mechovém patře zcela převládá kalcifobní rašeliník Sphagnum fallax, vzácněji i S. subsecundum, v rozvolněných porostech se uplatňují i rašeliníky ze sekce Palustria (S. magellanicum a S. papillosum) a jiné mechy (Aulacomnium palustre a Polytrichum commune). Porosty jsou druhově chudé, s výjimkou porostů ve Vltavském luhu, kde vegetace nelesních mokřadů existuje již velmi dlouho (Sádlo & Bufková 2002) a uplatňují se i druhy střídavě vlhkých a minerálně bohatších luk, například Sanguisorba officinalis a Succisa pratensis (Bufková et al. 2005). Nejčastěji bylo na plochách o velikosti kolem 16 m² zaznamenáno 10–20 druhů cévnatých rostlin a 3–7 druhů mechorostů.
Stanoviště. Porosty této asociace se nacházejí na okrajích horských a podhorských rašelinišť s dobře vyvinutou vrstvou rašeliny, méně často v pobřežní zóně vodních nádrží (Rybníček in Rybníček et al. 1984: 15–68) nebo v mokřadních říčních nivách (Bufková et al. 2005). Hladina podzemní vody dosahuje po většinu roku k mechovému patru, vegetace však nebývá přeplavována a většinou ani netrpí dlouhodobým poklesem hladiny vody. Ačkoli pro tuto asociaci existuje jen velmi málo dat o chemismu vody, předpokládáme podobné hodnoty pH a koncentrace vápníku a živin jako u ostatních společenstev svazu. Substrátem je rašelina hluboká 50–200 cm, s malým podílem minerálních částic (Rybníček in Rybníček et al. 1984: 15–68).
Dynamika a management. Porosty asociace mohou vznikat z porostů vysokých ostřic svazu Magno-Caricion elatae, zejména z asociace Peucedano palustris-Caricetum lasiocarpae. Pravděpodobně vznikají i expanzí Carex lasiocarpa nebo Sphagnum recurvum s. l. do jiných rašeliništních společenstev. Při obohacení fosforem na stanovištích s vyšší koncentrací minerálů mohou porosty této asociace vznikat z porostů asociace Menyantho trifoliatae-Sphagnetum teretis. Další vývoj může směřovat podle konkrétních vlhkostních a klimatických podmínek k vrchovištím nebo k porostům vlhkomilných dřevin.
Hospodářský význam a ohrožení. Část porostů mohla v minulosti sloužit jako vydatný zdroj stelivového sena. V současnosti mají porosty asociace význam zejména pro ochranu biodiverzity. Tato plošně málo zastoupená vegetace je ohrožena přímým ničením lokalit a změnami v krajině, jako je odvodňování a plošná eutrofizace.