Struktura a druhové složení. Druhově chudá vegetace tvořená převážně submerzními malými bublinatkami (Utricularia intermedia a U. ochroleuca) s různě vyvinutým mechovým patrem, v němž bývají zastoupeny srpnatky (Drepanocladus aduncus, Warnstorfia exannulata a W. fluitans) a rašeliníky (Sphagnum cuspidatum, S. denticulatum a S. fallax). V mělkých tůňkách a při okrajích hlubších tůní bývají řídce roztroušeny ostřice: v závislosti na pH vody, obsahu živin a hloubce vody se zde nacházejí např. Carex lasiocarpa a C. rostrata, případně také C. elata, často bývá přítomna i sítina cibulkatá (Juncus bulbosus). Vyskytují se také další rašeliništní druhy, jako jsou Drosera anglica, D. intermedia, Eriophorum angustifolium, Potentilla palustris a Rhynchospora alba. V hlubších tůních nebo při okrajích rybníků vstupují do těchto porostů také vodní makrofyty, např. Nymphaea candida, Potamogeton natans a Utricularia australis. Možný je rovněž výskyt bublinatky menší (Utricularia minor). Ta se však v České republice vyskytuje hlavně na minerálně bohatších stanovištích ve vegetaci asociace Scorpidio-Utricularietum (Dítě et al. 2006). Počet druhů cévnatých rostlin v porostech této asociace zpravidla kolísá mezi 5 a 15, počet druhů mechorostů mezi 1 a 4 na plochách o velikostech 1–16 m².

Stanoviště. Asociace je v České republice vázána na mělké periodické tůně s živinami chudou oligotrofní až dystrofní vodou v komplexech kyselých rašelinišť. V současnosti se však častěji vyskytuje na stanovištích antropogenního původu, jako jsou jámy po těžbě rašeliny a meliorační strouhy na rašelinných nebo písčitých substrátech. Dále osídluje obdobná místa v litorálech mezotrofních až oligotrofních vodních nádrží, především při březích rybníků vybudovaných na živinami chudém substrátu, jako je křemenný písek, slatina nebo rašelina. Voda těchto rybníků je mírně kyselá až neutrální. V nich se vegetace bublinatek zpravidla vyskytuje v lagunách za zónou vysokých ostřic a rákosin, které jsou bez stálého přímého kontaktu s rybniční vodou. Ve srovnání se sousední rašeliništní vegetací je na stanovištích bublinatek voda bohatší bázemi, draselnými a dusičnanovými ionty (J. Navrátilová et al. 2006). Rovněž jsou zde vyšší hodnoty pH a konduktivity vody (J. Navrátilová & Navrátil 2005b). Na těchto stanovištích se tak projevuje kombinace vlivu eutrofní rybniční vody a kyselé vody stékající do tůněk z okolních přechodových rašelinišť.

Dynamika a management. Asociace Sphagno-Utricularietum je pionýrskou vegetací, která zarůstá šlenky v rašeliništích, obnažené plochy po těžbě rašeliny a narušované břehy rybníků. V rašelinných tůňkách oblastí s boreálním klimatem je však tato vegetace dlouhodobě stabilní (Pott 1995). V pokračující sukcesi zarůstá zejména rašeliništní vegetací nebo na rybnících i vegetací vysokých ostřic. Při sukcesi na rašeliništích přechází nejčastěji ve vegetaci asociací Drosero anglicae-Rhynchosporetum albae a Sphagno recurvi-Caricetum rostratae, se kterými se často vyskytuje v kontaktu. Pro udržení současného stavu je nutné zachovat existující vodní režim na lokalitách i v jejich okolí a především zamezit eutrofizaci, která urychluje sukcesi.

Variabilita. Podle dominujícího druhu bublinatky rozlišujeme dvě varianty:

Varianta Utricularia ochroleuca (VDC02a) je typická výskytem zapojeného mechového patra s rašeliníky (Sphagnum denticulatum a S. recurvum s. l.). Dominuje většinou bublinatka bledožlutá (Utricularia ochroleuca). Vyskytuje se na zaplavených místech v kontaktu s vegetací asociace Drosero anglicae-Rhynchosporetum albae, proto zde najdeme jako vtroušené druhy typické pro tuto asociaci, například Drosera anglica, D. intermedia, Juncus bulbosus a Rhynchospora alba.

Varianta Utricularia intermedia (VDC02b) s dominantní bublinatkou prostřední (Utricularia intermedia) a ostřicemi (zejména Carex elata, C. lasiocarpa a C. rostrata) se vyvíjí na písčitých substrátech, popřípadě odumřelé slatině, a na rozdíl od předchozí varianty zde chybí zapojené mechové patro (Dítě et al. 2006).

Hospodářský význam a ohrožení. Hospodářský význam tato asociace nemá, je však biotopem vzácných druhů rostlin a představuje zbytek raně sukcesních stadií vývoje mokřadů v oligotrofních územích. Stanoviště této vegetace zanikají s postupující eutrofizací krajiny. Proto jde dnes o společenstvo silně ohrožené a rychle ustupující (Hejný in Moravec et al. 1995: 36–37). Nahrazují je především společenstva vysokých ostřic, jejichž rychlý rozvoj na stanovištích asociace Sphagno-Utricularietum je umožněn přísunem živin (J. Navrátilová et al. 2006, Navrátil & J. Navrátilová 2007). Tím se ruší rozvoj přirozené sukcesní řady směrem k asociaci Drosero anglicae-Rhynchosporetum albae.

Syntaxonomická poznámka. Thor (1988) rozdělil druh Utricularia ochroleuca na dva úzce pojaté druhy U. ochroleuca s. str. a U. stygia, které Płachno & Adamec (2007) rozlišili i v našich populacích, na Třeboňsku však nepozorovali žádný rozdíl v jejich stanovištních nárocích. Rennwald (2000) uvádí, že U. stygia se vyskytuje i na lokalitě, ze které pocházely fytocenologické snímky originální diagnózy asociace Sphagno-Utricularietum ochroleucae, a proto její jméno korigoval na Sphagno-Utricularietum stygiae Oberdorfer ex Müller et Görs 1960 corr. Rennwald 2000. Druh Utricularia stygia však není dosud všeobecně akceptován a rozlišován (Husák in Slavík et al. 2000: 517–528, Kubát et al. 2002), a proto se přidržujeme širší koncepce druhu U. ochroleuca a jméno asociace ponecháváme v původní nekorigované formě.