Struktura a druhové složení. Asociace zahrnuje rozvolněné lesní porosty s dřevinami, které jsou často pokrouceného vzrůstu. Dominantou stromového patra je olše lepkavá (Alnus glutinosa). Často jsou přimíšeny dřeviny časté na rašeliništích, a to bříza pýřitá (Betula pubescens) a smrk ztepilý (Picea abies), a také světlomilné druhy borovice lesní (Pinus sylvestris) a bříza bělokorá (Betula pendula). Keřové patro je díky řídkému zápoji stromového patra dobře rozvinuto. Vedle dorůstajících stromů se v něm uplatňuje krušina olšová (Frangula alnus), kterou na mineralizovaných substrátech doprovází jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia). Bylinné patro je obvykle druhově bohaté; časté jsou vlhkomilné acidofilní ostřice (Carex canescens, C. echinata, C. nigra a C. rostrata) a další druhy kyselých a oligotrofních půd (např. Agrostis canina, Trientalis europaea, Vaccinium myrtillus a Viola palustris). Jako dominanta bylinného patra se často uplatňují bezkolence (Molinia caerulea a M. arundinacea). V porostech se obvykle vyskytuje 20–30 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti kolem 200 m2. Mechové patro je silně rozvinuto, vedle zástupců rodu Sphagnum (např. S. fimbriatum, S. palustre a S. recurvum s. l.) se uplatňují Climacium dendroides, Mnium hornum a Plagiomnium affine s. l.
Stanoviště. Společenstvo se vyskytuje v mezofytiku v oblastech s přechodovými rašeliništi, nejčastěji v blízkosti rybníků v nadmořských výškách 250–540 m. Půdy jsou chudé živinami a mají kyselou reakci. Döring-Mederake (1991) uvádí z obdobných typů olšin v severozápadním Německu pH 3,7–5,9. Půdy jsou nejčastěji organozemě saprické nebo mezické. Hladina podzemní vody kolísá blízko půdního povrchu; tato voda většinou neproudí a podobně jako na stanovištích asociace Carici elongatae-Alnetum glutinosae v průběhu vegetačního období kolísá s maximem na jaře a na podzim. Oproti asociaci Carici elongatae-Alnetum glutinosae je povrch půdy vyrovnanější, s méně zřetelnými kopečky a prohlubněmi.
Dynamika a management. Rašelinné mokřadní olšiny společně s rašelinnými březinami asociace Vaccinio uliginosi-Betuletum pubescentis přirozeně zarůstají okraje přechodových rašelinišť. Oproti rašelinným březinám vyžadují olšiny větší množství živin v půdě. Většina dnešních porostů vznikla ve 20. století sukcesí na odvodněných stanovištích bývalých rašelinných luk a přechodových rašelinišť. Oproti produktivnějším slatinným mokřadním olšinám se v řídkých porostech rašelinných mokřadních olšin dobře generativně obnovuje olše lepkavá.
Hospodářský význam a ohrožení. Společenstvo sice nemá přímý hospodářský význam, ale plní důležitou roli při zadržování vody v krajině a udržování její kvality. Výskyt společenstva je plošně velmi omezený. Jde o nejohroženější typ mokřadních olšin na našem území a zároveň o jedno z nejohroženějších lesních společenstev, které je biotopem řady ohrožených druhů cévnatých rostlin (např. Hydrocotyle vulgaris, Lysimachia thyrsiflora a Menyanthes trifoliata).
Syntaxonomická poznámka. Z Rakouska uvádějí Franz & Willner (in Willner & Grabherr 2007: 89–93) rašelinné mokřadní olšiny pod jménem Sphagno-Alnetum glutinosae Lemée 1937. Jde však o odlišnou asociaci, která sdružuje západoevropské mokřadní olšiny s výskytem oceanických druhů (např. Lonicera periclymenum, Osmunda regalis a Scutellaria minor; Oberdorfer in Oberdorfer 1992: 24–32, Pott 1995, Prieditis 1997), které se v České republice ani v Rakousku nevyskytují vůbec nebo jen zřídka (Douda 2008).