Struktura a druhové složení. Společenstvo je tvořeno řídkým bylinným patrem a zapojeným patrem mechovým. Jako dominanty se uplatňují suchopýrek trsnatý (Trichophorum cespitosum) a rašeliník tuhý (Sphagnum compactum). V bylinném patře se vyskytují i další vrchovištní druhy, jako jsou Andromeda polifolia, Carex pauciflora, Empetrum hermaphroditum, E. nigrum, Eriophorum vaginatum a Vaccinium uliginosum. Na sušších místech může převládát Molinia caerulea, která zvyšuje celkovou pokryvnost bylinného patra. V mechovém patře se dále hojněji vyskytují mechorosty Gymnocolea inflata a Polytrichum strictum a lišejník Cetraria islandica. Kromě Sphagnum compactum jsou ostatní druhy rašeliníků (např. S. lindbergii a S. russowii) v našich porostech vzácné a dosahují jen malých pokryvností. U nás chybějí nebo jsou velmi vzácné arkticko-boreální druhy, např. Betula nana, Rubus chamaemorus a Sphagnum lindbergii, které se běžně vyskytují v tomto společenstvu v severní Evropě (Dierßen 1996). Naopak u nás vstupují do tohoto společenstva i nevrchovištní druhy Carex bigelowii, Homogyne alpina, Nardus stricta nebo Trientalis europaea, což souvisí s výskytem v subalpínském stupni. Porosty jsou druhově chudé, průměrně s 9 druhy v bylinném patře a 4 druhy v mechovém patře na ploše 5–36 m².
Stanoviště. Tato vegetace osídluje svahová vrchoviště v nadmořských výškách nad 1300 m, jejichž rašelina je hluboká pouze 50–100 cm (Hadač & Váňa 1967, 1969). Ve vrchovištní mozaice je vázána na mírné deprese a přechodnou zónu mezi vegetací asociace Andromedo polifoliae-Sphagnetum magellanici a klečovými porosty. Voda obsahuje jen stopové množství minerálů a její pH se pohybuje mezi 3,8 a 4,5 (Hadač & Váňa 1967). Rašelinná půda je tvořena nerozloženými rašeliníky s vtroušenými větvičkami keříčků. V zimě je společenstvo chráněno mocnou sněhovou pokrývkou.
Dynamika a management. Přímé sukcesní vztahy k ostatním vrchovištním společenstvům, se kterými se Trichophoro-Sphagnetum compacti vyskytuje v mozaice, nejsou zatím prokázány. V horách střední Evropy je tato vegetace podobná svazu Sphagnion magellanici, protože mnohé diagnostické druhy svazu jsou zde velmi vzácné a často chybějí. Na okrajích vrchovišť, kde je mělká rašelina a hladina vody klesá hlouběji, často dominuje bezkolenec modrý (Molinia caerulea) a ubývá vrchovištních druhů. Pro udržení tohoto společenstva není nutný žádný management.
Variabilita. Nejvýznamnějšími faktory ovlivňujícími variabilitu této vegetace u nás je vlhkost a mocnost rašeliny. Podle nich lze asociaci Trichophoro-Sphagnetum compacti dělit na dvě varianty:
Varianta Andromeda polifolia (RCC01a) s diagnostickými druhy Andromeda polifolia, Carex pauciflora, Empetrum nigrum s. l. a Gymnocolea inflata osídluje zamokřená místa v centrálních částech vrchovišť a její druhové složení se více podobá porostům ze severní Evropy.
Varianta Molinia caerulea (RCC01b) s diagnostickými druhy Calluna vulgaris, Carex bigelowii, Deschampsia cespitosa, Homogyne alpina, Molinia caerulea, Nardus stricta a Polytrichum strictum zahrnuje sušší porosty na okrajích vrchovištních komplexů. Ve vyšším bylinném patře dominuje Molinia caerulea a chybějí některé typické vrchovištní chamaefyty, jako je Andromeda polifolia.
Hospodářský význam a ohrožení. Tato vegetace může být potenciálně ohrožena jakýmkoli zásahem do vodního režimu vrchovišť. Sukcese by potom postupovala buď směrem ke klečovým porostům, nebo k vysokohorským smilkovým trávníkům. Ohrožení představují i spady dusíku a síry.
Syntaxonomická poznámka. Navrhujeme konzervaci jména Trichophoro cespitosi-Sphagnetum compacti Warén 1926 podle § 52 Kódu. Toto jméno bylo sice popsáno ve smyslu tzv. uppsalské školy, a proto není podle Kódu platné, bylo však používáno mnoha autory po delší dobu v souladu s originálním popisem asociace, a proto je účelné je v zájmu nomenklatorické stability zachovat.