Struktura a druhové složení. Strukturu společenstva určuje dominantní orobinec stříbrošedý (Typha shuttleworthii), který vytváří zpravidla nepříliš rozsáhlé porosty o pokryvnosti kolem 90 %. Vzhled porostů je podobný jako u asociace Typhetum latifoliae, Typha latifolia je však mohutnější než T. shuttleworthii. Listy druhu T. shuttleworthii jsou žlutozelené až živě zelené, zatímco T. latifolia má listy nasivělé. Samičí palice T. shuttleworthii jsou zprvu světle hnědé až tmavohnědé, za úplné zralosti stříbřité, čímž lze plodné porosty tohoto vzácného orobince dobře odlišit od běžnějších rákosin s dominantní T. latifolia, která má palice černohnědě zbarvené (Fajmon 2005). Vedle dominantní T. shuttleworthii se ve společenstvu častěji vyskytují některé druhy mokřadních luk a jiných typů vegetace rákosin a vysokých ostřic, např. Agrostis canina, Galium palustre agg., Juncus effusus a Lycopus europaeus. Počet druhů cévnatých rostlin ve fytocenologických snímcích zaznamenaných na našem území kolísal mezi 5 a 7 na ploše o velikosti 16 m². Mechové patro nebylo v těchto snímcích přítomno.

Stanoviště. Tato vegetace osídluje mělké okraje rybníků a jiných vodních nádrží, mokřiny uprostřed vlhkých luk, bažiny a tůně v říčních aluviích, příkopy a říční náplavy (Nedelcu et al. 1979, Hlaváček 2001, 2009, Vreš et al. 2001, Fajmon 2005, Bartošová et al. 2008, Grulich 2009, Tomović et al. 2009). Stanoviště jsou zpravidla mezotrofní až přirozeně eutrofní, osluněná až mírně zastíněná. Společenstvo se vyskytuje hlavně na jílovitých nebo hlinitých až hlinitopísčitých substrátech, které jsou zaplavené mělkou vodou nebo po většinu roku zamokřené (Nedelcu et al. 1979, Vreš et al. 2001, Fajmon 2005). Chemické analýzy substrátu z našeho území nejsou k dispozici, podle rozšíření společenstva u nás i v zahraničí je však zřetelná vazba na vápnité půdy. To potvrzují i publikované údaje o chemismu substrátu na jedné lokalitě v Rumunsku (Nedelcu et al. 1979), kde byl zjištěn velký obsah dusičnanů, fosforu, karbonátů a vápníku. Půdní reakce se pohybovala v rozsahu pH 6,2–7,1. Vreš et al. (2001) uvádějí ze Slovinska půdní pH převážně 5,9–7,8, výjimečně 4,0, a středně velký obsah dusíku a fosforu. U nás byl výskyt druhu Typha shuttleworthii zjištěn většinou v chladnějších a vlhčích pahorkatinách.

Dynamika a management. Přirozeným stanovištěm této vegetace byla zřejmě vápnitá prameniště, okraje jezer a mrtvých ramen a místy i říční náplavy. Vreš et al. (2001) považují Typhetum shuttleworthii za pionýrské společenstvo s dobrou schopností osídlovat i antropogenní stanoviště. V současnosti je známo například z litorálu umělých vodních nádrží, na nichž se však zdaleka nerozšířilo tak jako Typhetum angustifoliae a Typhetum latifoliae. Jeho výskyt v celé Evropě je a pravděpodobně vždy byl vzácný, což patrně souvisí se specifickými stanovištními nároky druhu Typha shuttleworthii a jeho slabší konkurenční schopností. Kvůli maloplošnosti porostů a možným záměnám s hojnou T. latifolia může však být počet výskytů podhodnocen (Fajmon 2005). Management této vegetace by měl spočívat v omezování sukcese konkurenčně silnějších druhů, zejména mokřadních dřevin. Vhodná je například extenzivní pastva nebo pravidelná seč na okolních pozemcích. Aby se zabránilo hromadění stařiny, což u všech rákosin vede k postupnému řídnutí a celkové degradaci porostů, je možná i občasná podzimní seč a odstranění biomasy. Druh T. shuttleworthii pravděpodobně může dlouhou dobu přežívat na vlhkých loukách (Uhrin & Bača 2005), které v sukcesi navazují na asociaci Typhetum shuttleworthii. Při mechanickém narušení lučních porostů, např. zvěří, lze očekávat šíření druhu T. shuttleworthii. Na větší vzdálenost je možné šíření ochmýřenými semeny, podobně jako u ostatních orobinců. Schopnost obsazovat nově vzniklá antropogenní stanoviště u nás nedávno potvrdil Hlaváček (2009).

Hospodářský význam a ohrožení. Vzhledem ke své vzácnosti neměla tato vegetace pravděpodobně ani v minulosti žádné hospodářské využití. Její zachování je významné především pro ochranu biodiverzity mokřadů, neboť Typha shuttleworthii je u nás řazena mezi kriticky ohrožené druhy (Holub & Procházka 2000).