Struktura a druhové složení. V submerzní vrstvě porostů této asociace dominuje bublinatka jižní (Utricularia australis), často se v ní vyskytuje i okřehek trojbrázdý (Lemna trisulca) a s malou pokryvností i některé další ponořené rostliny, např. rdesty (Potamogeton spp.) nebo Ceratophyllum demersum. Vrstvu pleustofytů, je-li vyvinuta, tvoří zpravidla okřehek menší (Lemna minor), vzácněji závitka mnohokořenná (Spirodela polyrhiza) nebo nalžovka plovoucí (Ricciocarpos natans). Z kontaktních porostů do této vegetace pronikají i některé druhy rákosin a společenstev vysokých ostřic, s nimiž Utricularietum australis často tvoří mozaiku. V porostech této asociace bylo nejčastěji zaznamenáno 3–5 druhů na ploše 1–25 m².
Stanoviště. Utricularietum australis se vyskytuje v různých typech mělkých stojatých vod, u nás hlavně v menších rybnících, mrtvých ramenech a aluviálních tůních, vzácněji i v pískovnách a kanálech. Podobně jako předchozí asociace je i tato vegetace vázána na mezotrofní až mírně eutrofní vody, obsah vápníku je však menší. Na našich a slovenských lokalitách se měřené pH pohybovalo v rozmezí 6–7 (Dítě et al. 2006), němečtí autoři však tuto asociaci uvádějí i z oligotrofních a dystrofních vod o pH 4,5–6,0 (Doll 1991a, Müller in Oberdorfer 1998: 67–77). Nádrže mohou být osluněné nebo zastíněné, s různým typem dna. Častá je vrstva organogenního bahna, která však není pro existenci společenstva nezbytná. Proto tato vegetace osídluje i pískovny a nově vybudované rybníky. Utricularietum australis je nejčastější v oblastech s mírně teplým a mírně vlhkým klimatem. Většina našich lokalit leží v pahorkatinách, často v lesnatých oblastech, kde se dosud uchovaly vody o lepší průhlednosti.
Dynamika a management. Podobně jako asociace Lemno-Utricularietum se i Utricularietum australis v minulosti vyskytovalo v mělkých aluviálních vodách, odkud se však rozšířilo i na antropogenní stanoviště. Tato skutečnost a rovněž menší teplotní nároky byly zřejmě určující pro přežití společenstva i po regulacích velkých nížinných řek, při nichž zaniklo mnoho tůní a mrtvých ramen. Zbývající stanoviště podléhají rychlému zazemňování, což vede k jejich častému letnímu vysychání. Většina současných výskytů této asociace pochází z rybníků s omezenou intenzitou hospodaření a dalších stanovišť bez intenzivních disturbancí, která v létě nevysychají. Rozsáhlejší porosty jsou dnes již vzácné, mohou se však náhle objevit i na nových stanovištích, vzniklých například při revitalizacích v říčních nivách. Management této vegetace spočívá v ochraně stanovišť před zničením nebo degradací. Někdy je nutno přistoupit k částečnému odstranění sedimentů. V rybnících je vhodné zachovat typ hospodaření s menším vlivem rybí obsádky na vegetaci, např. chov plůdku nebo využití pro sportovní rybolov.
Hospodářský význam a ohrožení. Společenstvo nemá přímé hospodářské využití. Porosty vytvářejí vhodné podmínky pro život mnoha druhů vodních bezobratlých i obratlovců. Jsou ohroženy nadměrnou eutrofizací vod, regulací vodních toků, rychlým zazemňováním nádrží a změnami v obhospodařování rybníků.
Nomenklatorická poznámka. Braun-Blanquet et al. (1952) popsali z jižní Francie asociaci Potamo-Utricularietum Br.-Bl. in Br.-Bl. et al. 1952 s druhem Utricularia vulgaris, jejíž jméno bez jakéhokoliv zdůvodnění korigovali Rivas-Martínez et al. (2001) na Potamo-Utricularietum australis Br.-Bl. in Br.-Bl. et al. 1952 corr. Rivas-Martínez et al. 2002. V jižní Francii se však vyskytuje jak Utricularia australis, tak U. vulgaris (Casper & Krausch 1981, Hultén & Fries 1986). Dalším problémem použití tohoto jména je, že v originální diagnóze měla U. vulgaris stejnou konstanci a menší pokryvnost než Hydrocharis morsus-ranae. Přiřazení jména Potamo-Utricularietum k některé z námi rozlišovaných asociací proto není jednoznačné, a z toho důvodu je do vyjasnění jeho skutečného významu nepoužíváme, i když by mohlo být potenciálním nejstarším platným jménem pro asociaci s dominantní Utricularia australis.