Struktura a druhové složení. Tato asociace zahrnuje nízké porosty jarních efemérních plevelů, ve kterých dominují rozrazily ze skupiny Veronica hederifolia agg. Z nich je nejčastější V. sublobata, méně často se vyskytuje V. hederifolia s. str. a v nejteplejších oblastech republiky na bazických substrátech V. triloba. Dalšími častými druhy rozrazilů jsou V. persica, V. polita a V. triphyllos. Z ozimých a jarních jednoletých druhů se dále vyskytují např. Capsella bursa-pastoris, Geranium pusillum, Holosteum umbellatum, Lamium amplexicaule, L. purpureum, Stellaria media, Thlaspi arvense a T. perfoliatum. Vzácně, např. ve vinohradech, mohou být přítomny jarní cibulové geofyty, např. Gagea pratensis . G. villosa. Některé teplomilnější druhy, např. Consolida regalis, Descurainia sophia, Silene noctiflora, se v této vegetaci nacházejí také, ale na jaře nekvetou. Na plochách o velikosti 10–100 m² se vyskytuje zpravidla 15–25 druhů cévnatých rostlin. Mechové patro obvykle chybí.
Stanoviště. Společenstvo se vyskytuje v planárním až suprakolinním stupni do nadmořských výšek kolem 550 m. Roste na stanovištích, která nejsou na jaře narušována disturbancemi, zejména v ozimých obilninách, ve vinicích a na jednoletých úhorech. Porosty tohoto typu se vytvářejí také na obnažených hlinitých středně vlhkých stanovištích mimo polní kultury, např. na narušovaných částech suchých luk, úhorů a rumištních trávníků. Společenstvo se vyskytuje na různých typech půd od vápnitých po neutrální, které jsou zpravidla čerstvě vlhké až vysychavé, hlinité až hlinitopísčité.
Dynamika a management. Veronicetum hederifolio-triphylli se objevuje koncem března a v dubnu v rozvolněných a dosud dostatečně prosvětlených porostech plodiny nebo na volných stanovištích. V polovině května mizí. Na polích bývá zpravidla vystřídáno ostatními asociacemi svazu Caucalidion, zatímco na obnažených půdách může přejít ve vegetaci svazů Eragrostion cilianensi-minoris, Sisymbrion officinalis nebo Atriplicion. Rozvoj asociace bývá často náhle ukončen jarní aplikací herbicidů, případně mechanickým narušením půdního krytu. Některé druhy, např. Lamium purpureum, Veronica persica a V. polita, mají ještě jedno méně výrazné fenologické optimum na podzim.
Variabilita. Rozlišujeme dvě varianty s výskytem v teplejších a chladnějších oblastech:
Varianta Veronica triphyllos (XBA05a) je charakterizována výskytem teplomilných druhů Holosteum umbellatum, Lithospermum arvense, Veronica praecox, V. triloba a V. triphyllos a přítomností jiných bazifilních druhů v juvenilním stadiu. Vyskytuje se v teplých a suchých oblastech České republiky, a to na bazických půdách.
Varianta Veronica sublobata (XBA05b) sdružuje ochuzenou vegetaci bez náročných teplomilných druhů. Diagnostickými druhy jsou Lamium amplexicaule, Thlaspi arvense, Veronica polita a V. sublobata. Tato vegetace se vyskytuje hojně v teplých i mírně teplých oblastech České republiky na bazických až neutrálních půdách. Je identická s asociací Lamio amplexicaulis-Thlaspietum arvensis Krippelová 1981 (Krippelová 1981).
Hospodářský význam a ohrožení. Hospodářský význam společenstva je zanedbatelný. Ve vinohradech může na jaře kladně ovlivňovat mikroklima a půdní vlhkost. V obilninách nebo v porostech řepky olejky tato vegetace ztrácí koncem jara konkurenceschopnost a na vývoj plodiny nemá velký vliv. Je ovlivňována přímou činností člověka, především aplikací herbicidů a mechanickým odstraňováním rostlin. Z ohrožených druhů v ní roste např. Androsace elongata, Gagea villosa, Veronica opaca, V. praecox a V. triloba.
Syntaxonomická poznámka. Zařazení této asociace do svazu není v literatuře jednotné. Numerická klasifikace (Lososová et al. 2006b) ukázala výraznou odlišnost jarní plevelové vegetace od ostatních typů vegetace polních plevelů. Kromě svazu Caucalidion bývá asociace Veronicetum hederifolio-triphylli někdy řazena do svazu Veronico-Euphorbion (Mucina in Mucina et al. 1993: 110–168, Jarolímek et al. 1997, Borhidi 2003). Do svazu Caucalidion ji v tomto přehledu řadíme vzhledem k převaze diagnostických druhů tohoto svazu v porostech. Kropáč (1997, 2006) rozdělil vegetaci jarních efemérních plevelů na bazických půdách do několika samostatných asociací. V našem přehledu je nerozlišujeme, protože rozdíly mezi nimi spočívají pouze v přítomnosti nebo absenci jednotlivých druhů rozrazilů ze skupiny Veronica hederifolia agg., které se však nezřídka vyskytují společně.