Struktura a druhové složení. V porostech této asociace převládají drobné jednoleté traviny, např. Cyperus fuscus, Juncus bufonius a J. ranarius, nebo dvouděložné byliny, na sušších místech hlavně Plantago uliginosa, na déle zaplavených substrátech Limosella aquatica. K druhům s větší frekvencí, ale malou pokryvností, patří např. Centaurium pulchellum, Lythrum hyssopifolia a Potentilla supina. V jarním aspektu této vegetace se někdy vyskytují i suché exempláře druhů Cerastium dubium a Myosurus minimus. Některé z uvedených druhů patří mezi fakultativní halofyty. V oblasti bývalých slanisk se v této vegetaci roztroušeně vyskytují i některé obligátní halofyty, např. Heleochloa schoenoides a Spergularia maritima. Přítomnost druhů s vazbou na zasolené substráty toto společenstvo odlišuje od asociace Cyperetum micheliani ze svazu Eleocharition ovatae. Z druhů charakteristických pro vegetaci sukcesně navazujících společenstev jsou časté mladé exempláře Echinochloa crus-galli, Persicaria lapathifolia a Ranunculus sceleratus. Na rybničních stanovištích se někdy udržují i terestrické formy vodních makrofytů, např. Batrachium rionii. V porostech této asociace se zpravidla vyskytuje 15–20 druhů cévnatých rostlin na ploše 1–25 m². Mechové patro většinou chybí; je-li vyvinuto, tvoří je specializované mechorosty s krátkým životním cyklem, zejména Physcomitrium pyriforme a Riccia cavernosa.
Stanoviště. Porosty asociace Veronico-Lythretum se vyskytují hlavně na maloplošných stanovištích, jako jsou periodicky zaplavované deprese a příkopy uvnitř polí, polní cesty, složiště stavebního materiálu a dřeva, zraňovaná místa v aluviálních loukách a halofilních trávnících, pískovny, hliníky a kaliště zvěře. Rozsáhlejší porosty lze nalézt na dnech letněných rybníků, mimo naše území i na okrajích slaných jezer (Vicherek 1968, 1969, Pietsch 1973a, Traxler in Grabherr & Mucina 1993: 197–212). Substrátem je jílovité nebo hlinitojílovité bahno, vzácněji hrubý písek. Substrát je zpravidla bohatý vápníkem a obsahuje přirozeně velký obsah nitrátů a rozpustných solí, který je typický pro břehy větších vodních ploch s koloniemi vodních ptáků (Bodrogközy 1958, Vicherek 1969, Valachovič et al. in Valachovič 2001: 347–373). Substrát musí být dostatečně provlhčen nebo mělce zaplaven až do doby květu většiny druhů. Tyto podmínky se však v teplých a suchých oblastech, kde je toto společenstvo rozšířeno, vyskytují jen na některých místech, většinou v hlubších terénních depresích. Jinde substrát po deštích velice rychle vysychá a vývoj společenstva zde není možný. Na místech s velkým obsahem rozpustných solí tuto vegetaci v panonské oblasti nahrazují asociace Crypsietum aculeatae a Heleochloëtum schoenoidis ze třídy Crypsietea aculeatae, směrem ke glykofytním typům vegetace obnažených den na ni navazují porosty asociace Cyperetum micheliani (Vicherek 1969, Pietsch 1973a).
Dynamika a management. Přirozeným stanovištěm této vegetace byly pravděpodobně břehy slaných jezer a přirozeně bezlesé okraje slanisk. Halofilní trávníky využívala zvěř k pastvě. Zraňováním drnu a povrchu půdy zde na vlhčích místech vznikaly vhodné podmínky pro výskyt drobných jednoletek. Tato asociace se mohla vyskytovat i na říčních náplavech, okrajích mrtvých ramen i jinde v říčních aluviích, kde záplavy narušovaly vegetaci a vodní ptactvo přispívalo k zasolování substrátu. S osídlováním krajiny, rozšiřováním orné půdy a zakládáním rybníků se objevila nová stanoviště vhodná pro rozvoj této vegetace. K typickým stanovištím asociace Veronico-Lythretum u nás patří rozsáhlé polní louže, které bývají každoročně zorány. Kvůli opouštění zamokřených pozemků, případně jejich zatravňování, dochází dnes k ústupu této vegetace. Některá ladem ležící zamokřená pole se instituce ochrany přírody snaží zachovat ve stavu mokrého úhoru kvůli podpoře výskytu drobných jednoletých rostlin a bahňáků. Ze stejného důvodu se odstraňují rákosiny. V pozdějších stadiích vývoje společenstva v porostech dominují druhy Echinochloa crus-galli, Persicaria lapathifolia, Setaria pumila a Tripleurospermum inodorum, na rybnících i Ranunculus sceleratus. Na déle zaplavených místech s hlubší vodou jsou běžné vytrvalé bahenní druhy, jako jsou Alisma lanceolatum, A. plantago-aquatica a Sparganium erectum. Na zasolených substrátech se objevuje vegetace slaných úhorů, zejména asociace Agrostio stoloniferae-Juncetum ranarii ze svazu Juncion gerardii, která se může dále vyvíjet směrem k brakickým rákosinám (Šumberová et al. in Chytrý 2007: 150–164). Kromě pravidelného narušování povrchu půdy a omezování sukcese vytrvalých bylin zahrnuje management této vegetace také periodické snižování vodní hladiny v létě na rybnících.
Variabilita. V porostech na zamokřených polích a úhorech jsou časté plevele okopanin (např. Galinsoga parviflora, Portulaca oleracea a Setaria pumila) nebo druhy vlhkých ruderálních trávníků (např. Carex hirta a Elytrigia repens). Na vypuštěných rybnících do společenstva vstupují druhy Batrachium rionii a Hippuris vulgaris, v okolí slanisk např. Lotus tenuis a Spergularia maritima. V porostech v Čechách a Německu chybějí halofyty vázané na panonskou oblast, např. Heleochloa schoenoides.
Hospodářský význam a ohrožení. Jako součást komplexů slanisk a úhorů mohlo být společenstvo přepásáno dobytkem nebo drůbeží. Na rybnících tato vegetace napomáhá provzdušňování rybničního sedimentu a mineralizaci živin (Janeček 1966, Kubů in Čítek et al. 1998: 167–230), někdy však může působit problémy produkcí velkého množství biomasy. V současnosti má společenstvo význam hlavně pro ochranu biodiverzity v zemědělské krajině, neboť je útočištěm řady ohrožených druhů rostlin a živočichů. Je ohroženo odvodňováním, zatravňováním nebo zalesňováním pozemků, zástavbou, upouštěním od hospodaření a používáním herbicidů (Kühn 1994). V pískovnách hrozí zasypávání odpadky, nežádoucí sukcese nebo cílené rekultivace, na rybnících rychlá sukcese konkurenčně silných bylin při dlouhodobém snížení vodní hladiny.