Calamagrostio-Piceetum je rozšířeno v hercynských pohořích střední Evropy (Hartmann & Jahn 1967, Schlüter 1969). Kromě České republiky se vyskytuje v Harzu a Durynském lese (Schlüter 1966, 1969, Preising et al. 2003) a v polské, německé a rakouské části našich pohraničních pohoří (Seibert in Oberdorfer 1992: 53–80, J. M. Matuszkiewicz 2001, Exner in Willner & Grabherr 2007: 184–208). Tato asociace chybí v pohořích Jura a Schwarzwald (Jahn 1985) a její výskyt v Alpách a Karpatech je sporný (P. Kučera 2012b). Exner (in Willner & Grabherr 2007: 184–208) však do ní řadí i druhově chudé smrčiny v rakouských Alpách. V České republice se přirozené porosty asociace Calamagrostio-Piceetum vyskytují ve vyšších polohách Šumavy (Pišta 1975, Sofron 1981, Neuhäuslová & Eltsova 2003, Neuhäuslová & Sofron 2005, Jirásek 1996a, Hladilin, Majer, Plíva, vše nepubl.), Krušných hor (Sofron 1981, Jirásek 1996a, Hejtmánek, Klinka, Krátký, Majer, Prchal, Skuhrovec, vše nepubl.), Ještědského hřbetu (Sýkora 1967a), Jizerských hor (Zlatník 1928a, Hartmann & Jahn 1967, Sýkora 1971, Studnička 1978, Havlík 1999, Králová 2005, Višňák 2012), Krkonoš (Zlatník 1928a, Hartmann & Jahn 1967, Vacek 1984, Wagnerová 1991, Jirásek 1996a, Gregor, Rejmond, Skuhrovec, vše nepubl.), Orlických hor (Mikyška 1972, Belicová 1982, Gregor, nepubl., Reimond, nepubl.), Králického Sněžníku (Krahulec 1979, Jirásek 1996a), Rychlebských hor (Hartmann & Jahn 1967, Bednář, nepubl.), Hrubého Jeseníku (J. Šmarda 1950, Neuhäusl 1960a, Hartmann & Jahn 1967, Bednář & Pěnčíková 1985, Průša 1985) a Moravskoslezských Beskyd (Malina 1997, Jirásek 1996a, Holuša, nepubl., Satora, nepubl.). Sekundární porosty, případně maloplošné porosty navazující na podmáčené smrčiny, které však svým floristickým složením velmi dobře odpovídají této asociaci, jsou zastoupeny i v nižších polohách těchto pohoří a také v dalších, nižších pohořích, jako jsou Brdy (Plíva, nepubl.), Český les (Sofron 1981, Strejc, nepubl.), Slavkovský les (Tichý, nepubl.), Labské pískovce (Smejkal, nepubl., Vondráček, nepubl.), Lužické hory (Skuhrovec, Smejkal, Vondráček, vše nepubl.) a Žďárské vrchy (Neuhäusl 1975). V návaznosti na rašeliniště se nacházejí i v Dokeské pánvi (Sýkora 1970, Turoňová 1987, Stančík 1995).