Cymbalaria muralis je podle svého současného sekundárního areálu submediteránně-subatlantský druh, její původní areál však zahrnuje pouze jižní Alpy, Apeniny a dinárská pohoří (Hartl in Hartl & Wagenitz 1975: 63–68). Současné rozšíření druhu je důsledkem jeho pěstování, významné je ale také šíření údolími velkých evropských řek (Segal 1969). Dnes se vyskytuje v jižní a západní Evropě a poměrně hojně i ve střední Evropě, kde je vázán především na historická centra měst (Brandes 1995). Na severu zasahuje až do Dánska, jižního Švédska (Hartl in Hartl & Wagenitz 1975: 63–68, Dierßen 1996) a Estonska (Brandes 1997). Vegetace s dominantním zvěšincem zedním je udávána z Francie (Julve 1993), Nizozemí (Meertens et al. in Schaminée et al. 1998: 13–38), Německa (Brandes 1987, Pott 1995, Oberdorfer in Oberdorfer 1998: 39–41, Klotz in Schubert et al. 2001: 204–207, Berg & Wollert in Berg et al. 2004: 286–289), Rakouska (Mucina in Grabherr & Mucina 1993: 241–275), Slovenska (Mucina 1987a, Valachovič in Valachovič et al. 1995: 15–41), Maďarska (Borhidi 2003), Slovinska (Šilc & Košir 2006), Srbska (Kojić et al. 1998) a jižního Bulharska (Mucina & Kolbek 1989). V České republice se asociace Cymbalarietum muralis vyskytuje roztroušeně v nížinách a pahorkatinách. Fytocenologickými snímky byla doložena zejména ze severních Čech (Jehlík 1989b, Härtel et al. 1996, Sádlo & Kolbek 2000), Křivoklátska (Kolbek in Kolbek et al. 2001: 11–26), Průhonic u Prahy (Kolbek & Kurková 1979), Bechyně (Douda 2003), východních Čech (Duchoslav 1999, 2002), Olomouce (Homola 1990, Duchoslav 1994), střední Moravy (Chludová 2003, Procházková & Duchoslav 2004), Českomoravské vrchoviny a Brna (Simonová 2004), Moravského Krumlova (Simonová 2004), Znojemska (Cigánek 1998, Simonová 2004) a Luhačovic (Láníková, nepubl.). Druh Cymbalaria muralis je častější ve městech, v chráněných údolích a oceáničtějších oblastech, což je patrně dáno jeho citlivostí vůči suchým létům a zimnímu střídání oblev a mrazů.