Euphorbio-Quercetum je široce rozšířený vegetační typ, známý z různých částí střední Evropy jako „kamejková doubrava“. Pod odlišnými jmény je udáván z maďarských pohoří (Kevey 2008, Borhidi et al. 2012), východního Rakouska (Starlinger in Willner & Grabherr 2007: 96–109), jižní poloviny Slovenska (Roleček 2005), Německa (Müller in Oberdorfer 1992: 119–137) a ojediněle i ze severozápadního Polska (J. M. Matuszkiewicz 2001). V České republice se nachází roztroušeně v teplých oblastech Čech i Moravy s výskytem bázemi bohatých hornin. V Čechách je častý zejména v Českém krasu (např. okolí Karlštejna, Koda, Karlické a Radotínské údolí; Domin 1928, Klika 1932, Moravec et al. 1991, Blažková 1997). Několik lokalit má i v Českém středohoří na bazických neovulkanitech (např. Krkavčí skála, Strážiště, Lovoš, Špičák, Svinky; Zlatník 1928c, Kolbek 1969, 1983, Kubíková et al. 1997) a křídových úpatích (např. Bílé stráně u Pokratic a Satan u Žitenic; Mazák 2011). Další fytocenologické snímky pocházejí např. z Debeřského údolí u Peruce (J. Novák, nepubl.), Závisti u Prahy (Blažková 1997) nebo Rožďalovicka (Buršík, nepubl., Roleček, nepubl.). Na Moravě jsou hlavní oblastí výskytu těchto doubrav jihozápadní výběžky Západních Karpat, především Ždánický les a jeho předhůří (např. Kolby u Pouzdřan, několik míst mezi Diváky a Kobylím, okolí Dambořic a Bohuslavic, Malhotky u Bučovic; Chytrý & Horák 1997, Juřenčák, nepubl., Kelbl, nepubl.), Milovický les a Pavlovské vrchy (Klika 1957, Horák 1969). Větší množství lokalit je známo také z Moravského krasu, od Hádů a údolí Říčky na jihu (např. Špaček 1954, Grüll 1984, Michalcová 2009) přes okolí Kanic a Josefské údolí (Chytrý & Horák 1997, Lustyk 2005, Vašíček, nepubl.) po Pustý žleb na severu (Unar 1991, Chytrý & Horák 1997). Další snímky pocházejí i z Tišnovska (Květnice, Čebínka; Chlumská 1961, Chytrý & Horák 1997), středního Pojihlaví (Chytrý & Vicherek 1996), středního Podyjí (Chytrý & Vicherek 1995, Kelbl, nepubl.) a jižní části Vizovických vrchů (Veselá 2007). Porosty podobné této asociaci jsou známy i z dalších míst na jihozápadním okraji Českého masivu, Prostějovska, Bílých Karpat, okolí Valtic nebo Křivoklátska.