Tato asociace je stejně jako svaz Nardo-Juncion hojně rozšířena v severozápadní Evropě (např. Duvigneaud 1949, Julve 1993) a ještě v Německu jde o běžný typ vegetace v podhůří Alp a v hercynských pohořích (Oberdorfer in Oberdorfer et al. 1993a: 208–248, Peppler-Lisbach & Petersen 2001). Na východě je Juncetum squarrosi uváděno ještě ze severního podhůří Babia Góry v Polsku a severovýchodního Polska (Matuszkiewicz 2001). Porosty v České republice se nacházejí na jihovýchodní hranici rozšíření, a jsou proto poměrně netypické a ochuzené. Sýkora (1971) dokumentoval porosty této asociace v sudetských pohořích od Děčínského mezihoří po Krkonoše a v inverzních polohách pískovcových oblastí severovýchodních Čech; zde však nejde o louky, nýbrž o porosty lesních cest s druhy Nardus stricta a Juncus squarrosus, ve kterých chybějí druhy rašelinných luk, zejména mechorosty. Luční porosty této asociace jsou známy z Třeboňska (Neuhäusl 1959), Českomoravské vrchoviny (Neuhäusl 1972, Balátová-Tuláčková 1980) a ve fragmentech také ze severozápadního Podorličí (Krahulec 1986) a Drahanské vrchoviny (Řehořek 1958).