K této asociaci řadíme většinu dubových lesů na území Německa, České republiky a Slovenska dosud řazených k asociaci Potentillo albae-Quercetum Libbert 1933. V Německu se vyskytují roztroušeně od středního Porýní na západě po Bavorsko a Braniborsko na východě (Müller in Oberdorfer 1992: 119–137, Pott 1995) a podobné porosty s větším zastoupením suboceanických druhů byly zaznamenány i ve francouzské části horního Porýní (Issler 1925, Treiber & Remmert 1998). Na Slovensku je znám větší počet lokalit především z mírně teplých pánví a nižších pohoří, přičemž asociace chybí v nejteplejších nížinách (Roleček 2005). Okrajově se vyskytuje i v jižním Polsku (Reczyńska 2013) a zřejmě i v Rakousku, kde většinou není odlišována od asociace Sorbo torminalis-Quercetum (Wallnöfer et al. in Mucina et al. 1993b: 85–236, Starlinger in Willner & Grabherr 2007: 96–109), a Maďarsku, kde se zpravidla neodlišuje od cerových doubrav asociace Quercetum petraeae-cerridis Soó 1963 (Borhidi et al. 2012). Asociace je udávána i z lesní a lesostepní zóny Ukrajiny (Didukh et al. in Didukh et al. 2011: 143–199) a mohou k ní patřit i porosty ze západního Ruska (Brjanský les; Morozova 1999, Bulohov & Solomešč 2003) popsané jako asociace Lathyro nigri-Quercetum roboris Bulohov et Solomešč 2003. Na našem území se tyto doubravy vyskytují v teplých oblastech Čech i Moravy, přičemž přesahují do mírně teplých oblastí především na těžších půdách. V Čechách pochází nejvíce údajů z plošin České tabule, zejména ze středního a východního Polabí a dolního Pojizeří (např. okolí Mělníka, Mladé Boleslavi, Rožďalovic, Žehuně, Nového Bydžova, Třebechovic pod Orebem a České Skalice; Mikyška 1968, Neuhäusl & Neuhäuslová-Novotná 1968, 1969, Novotný & Petříček 1980, Dlabolová 1998, Buršík, nepubl., Roleček, nepubl.) a dolního Poohří a Litoměřicka (Neuhäusl & Neuhäuslová-Novotná 1968, J. Novák, nepubl., Roleček, nepubl.). Dalšími významnými oblastmi výskytu těchto doubrav jsou České středohoří (např. Svinky, okolí Jezerky, Hradišťany, úpatí Milešovky a Lovoše, Bídnice u Litoměřic, okolí Chvalova, Pískový vrch; Zlatník 1928c, Klika 1952, Kolbek 1969, 1983, Mazák 2011, Smejkal, nepubl.), Český kras (např. Koda, NPR Karlštejn, Políčko, okolí Třebotova; Blažková 1962, Samek 1964, Cipra, nepubl.) a Křivoklátsko (např. Červený kříž u Nového Jáchymova, plošiny nad údolími Vůznice a Žlubineckého potoka a okolí Vysokého vrchu; Klika 1958, Kolbek et al. 2003a, Cipra, nepubl.). Několik lokalit je známo i na Podbořansku (např. Dětaňský chlum a Dubový vrch; Buršík, nepubl.). Jednotlivé údaje pocházejí z Plzeňska (vrch Zlín u Dolních Lukavic; Mikyška 1942, 1944b), Pražské plošiny (K. Mráz 1959) a Džbánu (Smejkal, nepubl.). Na Moravě je větší počet lokalit znám zejména z okolí Brna (např. Kohoutovická Baba, Babí hřbet u Brna-Řečkovic a Zlobice u Kuřimi; Chytrý & Horák 1997, Vild 2009, Černohlávek, nepubl.). Roztroušeně se vyskytuje na dalších místech na jihovýchodním okraji Českého masivu, např. ve středním Pojihlaví u Dukovan (Vašíček, nepubl.), Tvořihrázském lese u Znojma (Kelbl, nepubl.) a údolí Daníže u Hnanic na Znojemsku (Chytrý & Vicherek 1995). Několik výskytů bylo zaznamenáno i na východním okraji Drahanské vrchoviny (Roleček, nepubl.). Další lokality jsou známy na jižních výběžcích Západních Karpat v Litenčické pahorkatině (Malhotky u Bučovic; Juřenčák, nepubl., Kelbl, nepubl.), Boleradické vrchovině (okolí Kurdějova; Chytrý & Horák 1997), Hustopečské pahorkatině (Kolby u Pouzdřan; Chytrý & Horák 1997), v jihozápadní části Bílých Karpat (např. Čertoryje a Dubiny u Březové; Chytrý & Horák 1997, Bravencová 2003, Plesková 2010) a v Hlucké pahorkatině (Hájek, nepubl.). Ojedinělý výskyt byl zaznamenán na Přerovsku (Pospíšil 1964). Podobné porosty, avšak s dominancí dubu ceru (Quercus cerris) ve stromovém patře a s větším zastoupením některých dalších jihovýchodních prvků (např. Iris graminea a I. variegata), se nacházejí i v Bořím lese mezi Břeclaví a Valticemi.