Vzhledem k vazbě na zemědělsky mimořádně atraktivní polohy se panonské sprašové doubravy v celém areálu zachovaly jen ve fragmentech. Zaznamenány byly na několika místech na okraji Velké Uherské nížiny v Maďarsku (např. sprašová úpatí pohoří Mátra a Bükk; Zólyomi 1957, Kevey 2008, Borhidi et al. 2012), na periferii Podunajské nížiny na Slovensku (Roleček 2005) a v severovýchodním Rakousku (Starlinger 1997, Willner et al. 2005). Na našem území se vyskytují pouze na jižní Moravě, přičemž většina lokalit leží na jihozápadních výběžcích Západních Karpat. Největší počet údajů pochází z Milovického lesa (Chytrý & Horák 1997), jednotlivé porosty byly zaznamenány v Hustopečské pahorkatině (Kolby u Pouzdřan; Podpěra 1928), Boleradické vrchovině (Hrádek u Morkůvek; Chytrý & Horák 1997), Kyjovské pahorkatině (les Horní Kapánsko u Starého Poddvorova; Chytrý & Horák 1997) a na jihozápadním okraji Ždánického lesa (Prostřední vrch u Dambořic; Plintovič, nepubl.). Několik záznamů pochází i ze Znojemska, a to z Tvořihrázského lesa a lesa Purkrábka severně od Znojma (Kelbl, nepubl.). Výskyt je doložen i z Dyjsko-svrateckého úvalu (Vranovický hájek; Chytrý & Horák 1997). Podobné porosty jsou známy i z Pavlovských vrchů a vrchu Rajsna u Valtic. V minulosti mohly být tyto doubravy u nás rozšířeny ve většině černozemních oblastí jižní a snad i střední Moravy, jak ukazuje výskyt charakteristických druhů (např. Iris variegata, Peucedanum alsaticum a Quercus pubescens agg.) na Prostějovsku nebo na jihozápadě Bílých Karpat. Analogickou vegetaci v Čechách, bez účasti druhů příznačných pro jihomoravské porosty, zde řadíme z větší části do asociace Euphorbio-Quercetum.