Struktura a druhové složení. Asociace zahrnuje málo zapojené porosty na vysokohorských prameništích, jejichž výška se pohybuje jen kolem 20 cm v případě dominance suchopýrků (Trichophorum alpinum a T. cespitosum), nízkých ostřic (Carex flava a C. vaginata) a kropenáče vytrvalého (Swertia perennis), nebo až kolem 50 cm v případě dominance bezkolence modrého (Molinia caerulea s. str.) a pažitky pobřežní (Allium schoenoprasum). V našich porostech se jen výjimečně uplatňuje Carex nigra. Asociace patří mezi druhově nejbohatší společenstva v subalpínském stupni (Klimeš & Rauch 1997). V jejích porostech se běžně vyskytuje 15–22, někdy až 40 druhů cévnatých rostlin na ploše 4–16 m², méně časté jsou však i druhově chudé porosty s přibližně 10 druhy. Rostou zde druhy s optimem na kyselých rašeliništích (např. Carex canescens, C. echinata, Dactylorhiza fuchsii subsp. sudetica, Drosera rotundifolia, Eriophorum angustifolium, E. vaginatum, Juncus filiformis, Trichophorum cespitosum a Viola palustris), druhy pronikající z okolních subalpínských trávníků (např. Bistorta major, Deschampsia cespitosa, Molinia caerulea s. str., Nardus stricta a Trollius altissimus) a dvě výrazné skupiny druhů vázaných na stanoviště s vyšším obsahem bází. Skupina horských prameništních druhů (Allium schoenoprasum, Bartsia alpina, Swertia perennis a Palustriella decipiens) se vyskytuje ve všech porostech asociace, zatímco skupina podhorských kalcikolních druhů (Carex flava, Parnassia palustris, Pinguicula vulgaris a Bryum pseudotriquetrum) je přítomna jen na lokalitách v Hrubém Jeseníku. Druhově bohaté a dobře vyvinuté je i mechové patro, ve kterém se uplatňují různé druhy rodu Sphagnum, jiné mechy vázané na rašeliniště (např. Polytrichum commune, Scorpidium cossonii, S. revolvens, Warnstorfia exannulata a W. sarmentosa) a prameništní mechy (například Blindia acuta, Bryum pseudotriquetrum, Palustriella decipiens a Philonotis seriata). Významnou složkou společenstev jsou také mokřadní játrovky (např. Aneura pinguis, Anthelia julacea, Gymnocolea inflata, Lophozia lycopodioides, Marsupella emarginata, Riccardia multifida, Scapania uliginosa a S. undulata). Počet druhů mechorostů na ploše 4–16 m² se pohybuje v romezí 3–16, přičemž převládají porosty s 4–9 druhy.
Stanoviště. Asociace se vyskytuje na malých vysokohorských prameništních rašeliništích, kde mocnost rašeliny většinou nepřesahuje 40 cm (Rybníček & Rybníčková 2004). Převážná většina lokalit leží v ledovcových karech hercynských pohoří v nadmořských výškách 1200–1400 m. Tato území se vyznačují převládajícími nevápnitými horninami krystalinika, které jsou protkány žílami vápnitých hornin, například krystalických vápenců a erlanů (Pokorná 1978). Reakce přitékající vody se u nás pohybuje mezi pH 5,5 a 6,8, konduktivita vody dosahuje až 100 µS.cm–1 v Hrubém Jeseníku a 65 µS.cm–1 v Krkonoších (Hájková & Hájek, nepubl.). Klimeš & Rauch (1997) uvádějí pro společenstvo odpovídající asociaci Bartsio-Caricetum nigrae neutrální pH vodního výluhu půdy v rašelinné vrstvě (pH 6,6), zatímco v níže položeném organominerálním horizontu naměřili kyselou reakci (pH 5,1). Rovněž koncentrace vápníku byla ve svrchní rašelinné vrstvě téměř šestkrát vyšší. K obohacení bázemi zde dochází působením pramenné vody, která přináší karbonáty z hlubších geologických vrstev. Nasedání mělkého vápnitého a neutrálního půdního horizontu na nevápnitou a kyselou minerální vrstvu patrně vysvětluje koexistenci výrazných acidofytů a bazifytů v této vegetaci. Druhové složení však může být ovlivněno i historickým vývojem krajiny. Podhorské kalcikolní druhy se vyskytují převážně na lokalitách v Hrubém Jeseníku, kde osídlují i dosti kyselá rašeliniště s pH vody kolem 5,5. V Krkonoších chybějí i na prameništích se stejným pH, koncentrací minerálů i nadmořskou výškou jako v Hrubém Jeseníku. Kary v Hrubém Jeseníku se vyznačují výskytem několika boreálních druhů považovaných u nás za glaciální relikty (např. Carex buxbaumii a C. vaginata) a mnoha mokřadních i nemokřadních druhů izolovaných od svého souvislého areálu v podhůří (Jeník 1961). Kalcikolní druhy podhorských pramenišť se vyskytují i v pohoří Schwarzwald v Německu, kde se podobně jako v České republice prolínají se skupinou boreoarktických druhů. Němečtí autoři proto označují asociaci Bartsio-Caricetum nigrae za reliktní (Oberdorfer 1957).
Dynamika a management. Porosty asociace pravděpodobně vznikaly po nahromadění organického materiálu z prameništních společenstev třídy Montio-Cardaminetea, zejména z asociace Swertietum perennis. Detailní vývoj vegetace však nelze rekonstruovat, protože se v sedimentu neuchovávají makrozbytky rostlin. Rybníček & Rybníčková (2004) uvádějí, že tvorba dnes 40 cm mocné vrstvy rašeliny na jednom z rašelinišť ve Velké kotlině v Hrubém Jeseníku započala asi před 1200 lety ve starším subatlantiku. Celkové stáří prameniště odhadují na 1800–2000 let. Další vývoj vegetace může při zeslábnutí pramene směřovat k vysokobylinné vegetaci třídy Mulgedio-Aconitetea, zejména k asociaci Sphagno compacti-Molinietum caeruleae. Porosty nejsou u nás dnes obhospodařovány, do poloviny 20. století však mohly být některé z nich přepásány. Na Horních Mísečkách v Krkonoších se vyskytuje vegetace přechodného charakteru k asociaci Caricetum nigrae, která je pravidelně sečena.
Variabilita. Lze rozlišit dvě varianty:
Varianta Carex flava (RBC04a) se vyznačuje výskytem druhů bázemi bohatších substrátů (zejména Carex flava, Parnassia palustris a Bryum pseudotriquetrum) a častěji se vyskytuje v Hrubém Jeseníku.
Varianta Scapania uliginosa (RBC04b) se vyznačuje výskytem druhů osídlujících častěji kyselé substráty a druhů vázaných na chladné oblasti, např. Deschampsia cespitosa, Trichophorum cespitosum, Viola palustris, Scapania uliginosa a Warnstorfia sarmentosa. Vyskytuje se především v krkonošských karech.
Hospodářský význam a ohrožení. Asociace nemá hospodářský význam, je však cenným vědeckým a ochranářským objektem kvůli výskytu specifických druhových kombinací a ohrožených druhů rostlin. Může být ohrožena klimatickými změnami, nadměrnými stavy zvěře nebo zalesňováním.