Struktura a druhové složení. Asociace zahrnuje hustě zapojené porosty s dominantní krabilicí hlíznatou (Chaerophyllum bulbosum). Tato dvouletá a někdy i víceletá statná bylina dosahuje výšky až 2 m. Zastoupeny jsou také další širokolisté dvouděložné byliny (např. Aegopodium podagraria, Anthriscus sylvestris, Artemisia vulgaris, Carduus crispus, Heracleum sphondylium, Lamium album a Urtica dioica) a trávy (např. Dactylis glomerata, Elytrigia repens a Poa trivialis). Porosty se proplétají bylinné liány Calystegia sepium a Cuscuta europaea a poléhavé byliny Galium aparine a Rubus caesius. V přízemní vrstvě rostou v silném zástinu druhy Convolvulus arvensis, Geum urbanum, Glechoma hederacea, Ranunculus repens, Taraxacum sect. Ruderalia a Veronica chamaedrys. V porostech se zpravidla vyskytuje 15–20 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 10–25 m². Mechové patro nebývá vyvinuto.

Stanoviště. Společenstvo bylo přirozeně rozšířeno na březích nížinných toků a v jejich nivách, kde se i dnes může na neregulovaných úsecích fragmentárně vyskytovat (Hejný et al. 1979, Kopecký 1989). Z těchto stanovišť se rozšířilo na různá antropicky ovlivněná místa. Porosty se vyvíjejí například na ruderalizovaných březích řek, říčních ramen a potoků, často v lemech pobřežních křovin, ale také na ruderálních stanovištích přímo ve městech, vesnicích a jejich okolí. Nejčastěji jsou to silniční příkopy, dvory zemědělských podniků a okolí skládek a kompostů. Chaerophylletum bulbosi je vázáno na teplejší polohy. Osídluje polostinná až slunná stanoviště s lehkými až středně těžkými, často hlinitopísčitými půdami. Tyto půdy jsou vlhké až střídavě vlhké, humózní, minerálně bohaté, s dobrou přístupností dusíku.

Dynamika a management. Chaerophylletum bulbosi se vyvinulo jako náhradní společenstvo přirozené vegetace svazu Senecionion fluviatilis, dříve hojněji rozšířené v nivách nížinných vodních toků (Kopecký 1984b, 1989, Kopecký & Hejný 1992). Odtud se značně rozšířilo na příhodná antropogenní stanoviště, a to nejprve v odlesněných úsecích niv vodních toků, později i na místa vzdálená od řeky. Osídluje především stanoviště s čerstvě obnaženým půdním povrchem, jako jsou nově vyhloubené příkopy podél cest nebo nově převrstvené vesnické skládky. Proces apofytizace druhu Chaerophyllum bulbosum podrobně rozebírá Kopecký (1989).

Variabilita. Na území České republiky lze podle typu stanoviště a vlhkostních poměrů rozlišit dvě varianty:

Varianta Elytrigia repens (XDE05a) zahrnuje ruderální porosty na antropogenních stanovištích. Od následující varianty se liší hlavně velkou pokryvností Elytrigia repens a zastoupením vytrvalých ruderálních druhů (např. Arctium tomentosum, Artemisia vulgaris, Convolvulus arvensis, Geum urbanum, Lamium album, Plantago major a Rubus caesius). V porostech se pravidelně vyskytují luční byliny (např. Galium album subsp. album, Taraxacum sect. Ruderalia a Veronica chamaedrys) a trávy (např. Arrhenatherum elatius a Dactylis glomerata). Další vývoj těchto porostů může směrovat k vegetaci svazu Arction lappae.

Varianta Calystegia sepium (XDE05b) se vyskytuje na přirozených a polopřirozených stanovištích na březích vodních toků. V porostech jsou zastoupeny vlhkomilné druhy Calystegia sepium, Carduus crispus, Cuscuta europaea, Lamium maculatum, Myosoton aquaticum, Phalaris arundinacea, Symphytum officinale a další. Jde o přechodné porosty k vegetaci svazu Senecionion fluviatilis (především asociaci Cuscuto europaeae-Convolvuletum sepium) na polopřirozených stanovištích. Podobné porosty uvádí von Glahn (2001) jako subasociaci C. b. phalaridetosum von Glahn 2001 ze severozápadního Německa.

Hospodářský význam a ohrožení. Společenstvo nemá hospodářský význam a není ohroženo. V současné době však poněkud ustupuje vlivem urbanizace vesnic (Kopecký 1989, Kopecký & Hejný 1992). Kopecký (1989) uvádí, že v šedesátých letech 20. století bylo hojné v některých vesnicích v Poohří, Polabí, dolním Povltaví a v údolí dolní Berounky. Dnes nachází příhodné podmínky především ve vlhčích příkopech podél silnic, kde se šíří. Krabilice hlíznatá se ve městech a vesnicích může místy vyskytovat také jako kulturní relikt. Ve středověku se totiž pěstovala v polních kulturách jako zelenina (Kopecký 1989, Slavík & Slavíková in Slavík et al. 1997: 284–294).

Syntaxonomická poznámka. Někteří autoři z okolních zemí (Mucina in Mucina et al. 1993: 203–251, Jarolímek et al. 1997, Borhidi 2003) řadí porosty s dominantní krabilicí hlíznatou do asociace Conio-Chaerophylletum bulbosi Pop 1968, která je teplomilnější a suchomilnější a vyskytuje se spíše v jihovýchodní části Evropy. Obvykle ji řadí do svazu Geo urbani-Alliarion petiolatae. Oproti asociaci Chaerophylletum bulbosi Tüxen 1937 se v ní častěji vyskytují některé suchomilné druhy (např. Achillea collina, Ballota nigra, Bromus sterilis a Carduus acanthoides) a naopak chybějí některé druhy mezofilní (např. Aegopodium podagraria, Glechoma hederacea a Myosoton aquaticum). V našem přehledu upřednostňujeme širší pojetí a do asociace Chaerophylletum bulbosi zahrnujeme jak porosty na sušších stanovištích, tak porosty v nivách řek.