Struktura a druhové složení. Horské louky s krabilicí chlupatou (Chaerophyllum hirsutum) jsou tvořeny převážně širokolistými bylinami. Výrazný je jarní aspekt, kdy kvetou Caltha palustris, Cardamine amara subsp. amara a Chaerophyllum hirsutum, které vytvářejí nápadné žlutobílé porosty. Vzhled společenstva se po jejich odkvětu v létě mění a více se uplatňují vyšší byliny, například mokřadní pcháče a další druhy svazu Calthion palustris. Místy se vyskytují i další druhy vyžadující chladnou proudící vodu a přistínění, např. Chrysosplenium alternifolium, Glyceria nemoralis a Stellaria nemorum. Tyto druhy spolu s dalšími (např. Lysimachia nummularia) utvářejí přízemní vrstvu porostů. Tyto louky jsou středně druhově bohaté: obsahují zpravidla okolo 25–35 druhů cévnatých rostlin na ploše 16–25 m². O něco bohatší bývají v případě většího zastoupení rašeliništních druhů, např. ve variantě Bistorta major. Mechové patro je vyvinuto jen někdy.
Stanoviště. Tato asociace se vyskytuje především v horách, kde je vlhčí a chladnější klima než v oblasti výskytu jiných asociací svazu Calthion palustris. Průměrné roční teploty se pohybují zpravidla v rozmezí 4–7 °C a roční srážkové úhrny v rozmezí 700–1300 mm. Porosty se vyvíjejí na strmějších pramenných svazích, kde podzemní voda proudí a je chladná. Podobné podmínky poskytují i břehy malých horských potoků. Půda je mokrá až zbahnělá, vlivem dobrého zásobení vodou silně oglejená. V rámci svazu Calthion palustris představuje Chaerophyllo-Calthetum jeden z nejvlhčích článků hydrologické řady. Mnoho porostů navazuje na olšiny, které poskytují mírný zástin. Reakce vody a půdy je neutrální až kyselá (Balátová-Tuláčková 1985d, 2000a, Krahulec et al. 1997).
Dynamika a management. Tato vegetace vznikla po smýcení údolních olšin nebo přirozeně na jejich světlinách na horních tocích potoků a v pramenných oblastech, tedy všude tam, kde voda proudí. Představuje mladé sukcesní stadium a po ponechání ladem rychle zarůstá vrbami nebo olšemi. Bez lidských zásahů se však může dlouhodobě udržovat na rozsáhlých, dostatečně prosvětlených, živinami bohatších a olší nezarostlých lesních prameništích, například na mýtinách nebo na rozhraní lesa a louky. Pokud klesne hladina podzemní vody nebo zástin a zároveň se porosty sečou, může docházet k postupnému vývoji k jiným asociacím svazu Calthion palustris (Angelico sylvestris-Cirsietum palustris, v Karpatech také Cirsietum rivularis).
Variabilita. Na základě druhového složení lze rozlišit dvě hlavní varianty:
Varianta Bistorta major (TDF06a) s diagnostickými druhy Bistorta major, Carex echinata, Cirsium palustre, Festuca pratensis, Holcus lanatus, Luzula campestris a Ranunculus acris tvoří přechod k vlhkým loukám asociace Angelico sylvestris-Cirsietum palustris. Tato varianta je rozšířena hlavně v Českém masivu a zahrnuje mírně sušší a kyselejší porosty. Druhová bohatost je o něco větší než u následující varianty.
Varianta Cirsium rivulare (TDF06b) s diagnostickými druhy Cirsium rivulare, Tephroseris crispa, Brachythecium rivulare a Plagiomnium undulatum představuje vegetaci na silně podmáčených stanovištích a vyznačuje se větším zastoupením vlhkomilných a stínomilných druhů mechorostů. Je blízká karpatské asociaci Cirsietum rivularis a také se nachází zejména v moravských Karpatech. Počtem druhů cévnatých rostlin je o něco chudší než předchozí varianta, druhová bohatost mechorostů je naopak větší. Tyto porosty byly často řazeny k subasociaci Cirsietum rivularis chaerophylletosum hirsutae Balátová-Tuláčková 1987, případně ke Scirpetum sylvatici cardaminetosum amarae Balátová-Tuláčková 1984 nebo Scirpetum sylvatici chaerophylletosum hirsutae Balátová-Tuláčková & Ondráčková 1993.
Hospodářský význam a ohrožení. Vzhledem k tomu, že tyto louky neposkytují kvalitní seno, nejsou v poslední době většinou obhospodařovány. Druhově chudší porosty se však mohou na stanovištích dostatečně zásobených proudící vodou udržovat i bez pravidelné seče. Pokud se tato vegetace vyskytuje na kontaktu s olšinou a není již využívána jako louka, obvykle zaroste olší. Jako v případě všech mokřadních biotopů i zde jsou časté destruktivní zásahy člověka, např. odvodňování, zavážení nebo zástavba.