Struktura a druhové složení. Cynodonto-Atriplicetum tataricae tvoří jednovrstevné až dvouvrstevné porosty s dominancí hustě zapojených populací lebedy tatarské (Atriplex tatarica), které neumožňují růst většího množství jiných druhů. Vedle dominanty se mohou s malou pokryvností uplatňovat další jednoleté druhy, např. Chenopodium album agg., Conyza canadensis, Hordeum murinum, Lepidium ruderale, Sisymbrium loeselii a Tripleurospermum inodorum. Z vytrvalých rostlin se v porostech vyskytují např. Achillea collina, Artemisia vulgaris, Cirsium arvense, Elytrigia repens nebo Taraxacum sect. Ruderalia. Především na okrajích porostů je častý výskyt druhů sešlapávaných stanovišť, jako jsou Lolium perenne, Plantago major a Polygonum arenastrum. Na rozdíl od jihoevropských zemí je v České republice v této asociaci výskyt troskutu prstnatého (Cynodon dactylon) velmi vzácný. Pokryvnost porostů se zpravidla pohybuje mezi 80 a 100 %. Vyskytuje se v nich zpravidla kolem 10 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 4–25 m². Mechové patro nebývá vyvinuto.
Stanoviště. Asociace Cynodonto-Atriplicetum tataricae roste na hlinitých až písčitých půdách, často na spraši nebo skeletovitých substrátech. Nevyhýbá se ani ruderálním stanovištím podél zdí, na zbořeništích a vzácněji osídluje i takové substráty, jakými jsou škvára a mour. Půdy zejména v létě silně vysychají a po celý rok jsou relativně dosti teplé (Grüll & Květ 1978). Společenstvo velmi často roste na železničních nádražích, skládkách a v areálech průmyslových podniků (Grüll 1978, 1982, 1990). Protože Atriplex tatarica snáší vysokou koncentraci NaCl a dusičnanů v půdě, může se společenstvo s dominancí tohoto druhu úspěšně rozrůstat na silničních krajnicích.
Dynamika a management. Podle charakteru stanoviště se liší i fyziognomie společenstva. Na nakypřených sprašových nebo antropogenních půdách tvoří rostliny lebedy tatarské vzpřímené až vystoupavé formy dorůstající výšky kolem 50 cm. Na ulehlých a sešlapávaných, hlinitých až hlinitojílovitých půdách tvoří slabě vystoupavé až poléhavé formy dorůstající sotva 20 cm. Na těchto stanovištích výrazně roste zastoupení druhů sešlapávaných míst, např. Lolium perenne a Polygonum arenastrum (Hejný et al. 1979). Asociace Cynodonto-Atriplicetum tataricae patří k teplomilným vegetačním typům, a proto se vyvíjí až koncem jara a fenologického optima dosahuje v plném létě a během časného podzimu. Podobně jako ostatní asociace svazu Atriplicion je raným sukcesním stadiem, které vzniká na čerstvě obnažených půdách. Jelikož lebeda tatarská dobře odolává stresu vyvolanému vysokou koncentrací solí v půdě a současně je schopna vytvářet velkou biomasu a množství plodů s téměř stoprocentně klíčivými semeny, mohou se její porosty úspěšně šířit podél silnic i do chladnějších oblastí České republiky (Mandák 2003b).
Hospodářský význam a ohrožení. Společenstvo Cynodonto-Atriplicetum tataricae není ohroženo, naopak se v poslední době šíří na mírně zasolených stanovištích podél silnic a na okrajích rozvolněných městských trávníků v teplých oblastech.