Společenstvo se vyskytuje v jihovýchodní části Evropy, odkud k nám zasahuje jen do nejteplejších oblastí. Bylo zaznamenáno v jihovýchodním Německu (Gutte 1966, Klotz in Schubert et al. 2001: 376–387), Rakousku (Mucina in Mucina et al. 1993: 110–168), na Slovensku (Jarolímek et al. 1997), v Maďarsku (Soó 1961, Jehlík & Erdös 1985, Borhidi 2003), Srbsku (Slavnić 1951), Rumunsku (Morariu 1943, Sanda et al. 1999), na Ukrajině (Solomaha et al. 1992, Solomaha 2008) a v Baškorkostánu (Išbirdin et al. 1988, Mirkin et al. 1989a, Jamalov et al. 2004, Mirkin & Sujundukov 2008). Podobná vegetace ochuzená o teplomilné druhy se vyskytuje v nížinách Dolního Slezska (Anioł-Kwiatkowska 1974) a v karpatském podhůří v Polsku (Matuszkiewicz 2007). Analogické porosty s dominantní Atriplex tatarica jsou známy z Afghánistánu (Gilli 1975). V České republice je Cynodonto-Atriplicetum tataricae doloženo fytocenologickými snímky jen z nejteplejších nížin a pahorkatin, především v panonské oblasti, a to z okolí Olomouce (Tlusták 1990), Mikulova (Hejný et al. 1978, Kopecký & Hejný 1992, A. Pyšek 1992), Znojemska a Hodonínska (Horáková, nepubl., Mandák, nepubl.). Z brněnských skládek a železnic je popisuje Grüll (1980b, 1981) a Grüll & Květ (1978). V Čechách je vzácnější; vyskytuje se v průmyslových oblastech středních Čech, jako je Kladensko a okolí Prahy (Kopecký 1981, Jehlík 1989a). Mandák (2003b) uvádí větší množství floristických údajů o výskytu druhu Atriplex tatarica z mezofytika, odtud však není výskyt asociace Cynodonto-Atriplicetum tataricae doložen fytocenologickými snímky.