Svaz Dauco-Melilotion zahrnuje ruderální vegetaci s převahou dvouletých až vytrvalých druhů. Jde většinou o iniciální porosty na antropogenních substrátech s nevyvinutou půdou, často na čerstvě narušených otevřených plochách, kde byla odstraněna vegetace nebo převrstvena půda. Porosty jsou většinou druhově bohaté. V počátečních stadiích vývoje se v nich uplatňují jednak druhy vyrostlé ze zásoby diaspor v substrátu, jednak druhy šířící se z okolí. Typicky jsou zastoupeny dvouleté až krátce vytrvalé monokarpické druhy (Berteroa incana, Carduus acanthoides. Daucus carota. Echium vulgare. Picris hieracioides aj.) a vytrvalé ruderální druhy (Artemisia vulgaris. Cichorium intybus. Cirsium arvense. Linaria vulgaris. Melilotus albus. M. officinalis. Tanacetum vulgare. Tussilago farfara aj.). Hojně se také uplatňují luční dvouděložné byliny (např. Achillea millefolium agg., Crepis biennis, Hypericum perforatum. Lotus corniculatus. Medicago lupulina. Pastinaca sativa . Plantago lanceolata), trávy (např. Agrostis capillaris. Arrhenatherum elatius. Dactylis glomerata. Elytrigia repens. Poa compressa . P. pratensis s. l.), některé jednoleté ruderální druhy (např. Conyza canadensis. Crepis foetida subsp. rhoeadifolia . Tripleurospermum inodorum) a také druhy sešlapávaných půd (např. Lolium perenne. Plantago major a Trifolium repens).

Jde o teplomilnou a suchomilnou vegetaci rostoucí na mělkých půdách s velkým obsahem štěrku, kamení nebo škváry. Tyto půdy jsou velmi dobře propustné a rychle vysychají. Často jde o tzv. neopedony, tj. surové půdy s nevyvinutými půdními horizonty. Stanoviště jsou většinou jen slabě produktivní, s malým obsahem humusu a živin. Nedostatek dusíkatých látek v půdě zvýhodňuje druhy z čeledi Fabaceae (např. Lotus corniculatus. Medicago lupulina. Melilotus albus. M. officinalis. Trifolium pratense. T. repens . Vicia cracca), které fixují dusík pomocí symbiotických bakterií. Během sukcese roste množství humusu a živin a zlepšují se fyzikální a chemické vlastnosti původně neúživných půd. S tím roste zastoupení hemikryptofytů a na nenarušovaných stanovištích může vývoj postupně dospět až ke křovinné a stromové vegetaci. Vzhledem k typům stanovišť, která tato vegetace osídluje, má většina porostů jen dočasný charakter.

Vegetace svazu Dauco-Melilotion osídluje hlavně antropicky ovlivněná stanoviště, jako jsou kolejiště a prostory železničních stanic, okraje cest, náspy podél silnic a železnic, navážky, skládky, úhory, těžební prostory a jejich okolí, stavební pozemky, areály průmyslových závodů a koruny zdí. Především na obnažených svazích a nově navršených náspech má tato vegetace protierozní funkci. V areálech podniků a nádraží jsou však porosty většinou sečeny nebo stříkány herbicidy.

Kromě antropogenních stanovišť se některá společenstva svazu mohou vyvíjet i na přirozených štěrkovitých náplavech řek (např. Mucina 1982) nebo na osypech. Předpokládá se, že právě na těchto přirozených stanovištích se podobná vegetace vyskytovala v prehistorické krajině neovlivněné rozsáhlejšími lidskými zásahy (Jehlík 1986, Kopecký & Hejný 1992). Odtud se rozšířila na rozmanitá antropogenní stanoviště, kde byla obohacena ruderálními druhy. Vedle původních druhů (např. Achillea millefolium agg., Artemisia vulgaris. Daucus carota. Elytrigia repens. Picris hieracioides. Plantago lanceolata. Poa compressa. Trifolium repens . Tussilago farfara) je pro vegetaci tohoto svazu příznačný velký podíl archeofytů (např. Carduus acanthoides. Cichorium intybus. Cirsium arvense. Convolvulus arvensis. Echium vulgare. Linaria vulgaris. Melilotus albus. M. officinalis. Pastinaca sativa . Tanacetum vulgare).

Podle nálezů rostlinných zbytků na archeologických lokalitách se vegetace svazu Dauco-Melilotion u nás vyskytovala už ve středověku, především na různých suchých kamenitých místech ve městech a v jejich okolí, například podél cest (Opravil 1990, 1996). Výrazně se začala šířit hlavně během 19. a 20. století s rozvojem železniční a silniční dopravy a stavební a důlní činnosti (Jehlík 1986, Kopecký & Hejný 1992). V tomto období se pravděpodobně formovalo její současné druhové složení. Především podél železnic a silnic, které slouží jako migrační cesty, jsou ve společenstvech často zastoupeny i některé neofyty, např. Conyza canadensis, druhy rodu Oenothera . Solidago canadensis.

Porosty jsou většinou mezernaté, ale i zapojené. V přízemní vrstvě se hojně vyskytují vegetativní růžice dvouletých druhů. Mechové patro je vyvinuto spíše sporadicky a vyskytují se v něm akrokarpní pionýrské druhy mechů. Výjimkou jsou zapojené porosty na opuštěných polích (asociace Dauco carotae-Picridetum hieracioidis) nebo stanoviště na korunách zdí (asociace Poëtum humili-compressae), kde se mechové patro vyvíjí pravidelně a vyskytují se v něm často i plazivé pleurokarpní mechy.

Vegetace svazu Dauco-Melilotion je hojná ve střední Evropě od subatlantské po subkontinentální oblast (Mucina 1981b, 1991, Eliáš 1982a, 1986a, Mucina in Mucina et al. 1993: 169–202) a zasahuje až do podhůří Jižního Uralu (Išbirdin et al. 1988, Mirkin et al. 1989b) a Jakutska (Čerosov et al. 2005). V teplých oblastech Evropy je často v blízkém kontaktu s vegetací svazu Onopordion acanthii (Mucina 1981b, Mucina in Mucina et al. 1993: 169–202, Jarolímek et al. 1997). Matuszkiewicz (2007) ji dokonce řadí jako podsvaz Dauco-Melilotenion do svazu Onopordion acanthii.

V České republice je vegetace svazu Dauco-Melilotion vázána většinou na teplé oblasti nížin a pahorkatin, může se však vyskytovat i ve výše položených oblastech, kde osídluje osluněná a výhřevná stanoviště (např. asociace Melilotetum albo-officinalis). Tato vegetace je ve fenologickém optimu v červnu a červenci, některé asociace také v pozdním létě (Dauco carotae-Crepidetum rhoeadifoliae . Dauco carotae-Picridetum hieracioidis).

Oproti dosavadní fytocenologické klasifikaci české vegetace (Hejný in Moravec et al. 1995: 142–144) řadíme do svazu Dauco-Melilotion i asociaci Poëtum humili-compressae (původně řazenou do svazu Convolvulo arvensis-Elytrigion repentis) a asociaci Melilotetum albo-officinalis pojímáme široce a zahrnujeme do ní tři původně rozlišované asociace.

Ke svazu Dauco-Melilotion řadíme také typy vegetace vymezené na základě dominance některých druhů invazních neofytů, které se na našem území začaly šířit relativně nedávno. Jde o asociace Artemisio vulgaris-Echinopsietum sphaerocephali. Rudbeckio laciniatae-Solidaginetum canadensis. Buniadetum orientalis a Asclepiadetum syriacae, které vedle dominantních druhů obsahují převážně druhy charakteristické pro svaz Dauco-Melilotion a často v nich jsou zastoupeny také luční druhy ze třídy Molinio-Arrhenatheretea. Kromě společenstev neofytních druhů popsaných v dalším textu se v České republice roztroušeně vyskytují i nápadné porosty s dominující lupinou mnoholistou (Lupinus polyphyllus), která pochází ze Severní Ameriky, v současné době je rozšířena téměř po celé Evropě a v mnoha zemích se chová invazně (Tomšovic & Bělohlávková in Slavík et al. 1995: 357–360, Kowarik 2003, Weber 2003). U nás se lupina rozšířila na okrajích cest, podél železnic, na pasekách a v lemech lesů. V minulosti byla často záměrně vysévána ve volné krajině jako krmivo pro zvěř. Její porosty se na stanovišti dlouhodobě udržují a jsou u nás dosti časté, ačkoli nejsou dokumentovány fytocenologickými snímky. Většinou mají ráz lučních lad s převahou vysokostébelných trav (např. Alopecurus pratensis. Dactylis glomerata) a často, ne však vždy, s druhy sušších rumišť (např. Tanacetum vulgare), pasek (např. Rubus idaeus) a nitrofilních lemů (např. Urtica dioica). Dalším vzácným typem vegetace tohoto svazu, zaznamenaným fytocenologickými snímky zatím jen z ruderálních stanovišť v Praze (Sádlo, nepubl.), jsou porosty s dominantním oddenkatým neofytním druhem Artemisia verlotiorum.