Struktura a druhové složení. Dauco-Picridetum tvoří hustě zapojené nebo mezernaté, většinou dvouvrstevné až třívrstevné porosty s převládajícími dvouletými a vytrvalými bylinami a trávami. Vedle hořčíku jestřábníkovitého (Picris hieracioides) se s vysokou konstancí vyskytují další dvouleté nebo vytrvalé druhy svazu Dauco-Melilotion (např. Carduus acanthoides, Cichorium intybus, Daucus carota a Echium vulgare) a trávy (např. Arrhenatherum elatius, Calamagrostis epigejos, Dactylis glomerata, Elytrigia repens a Poa pratensis s. l.). V nižší vrstvě rostou luční druhy, jako je Centaurea jacea, Medicago lupulina, Pastinaca sativa, Plantago lanceolata, Securigera varia a Taraxacum sect. Ruderalia. Na asociaci Dauco-Picridetum je vázán výskyt kriticky ohrožené zárazy hořčíkové (Orobanche picridis; Holub & Procházka 2000). Tato záraza totiž parazituje hořčík jestřábníkovitý pouze tehdy, roste-li na čerstvě disturbovaných místech s volnou minerální půdou, zatímco v uzavřených trávnících s humózní půdou se nevyskytuje (Zázvorka in Slavík et al. 2000: 477–513). Společenstvo je relativně druhově bohaté, obvykle s 20–35 druhy na plochách o velikosti 10–25 m². Mechové patro bývá často vyvinuto; v zapojených porostech se vyskytují i náročnější pleurokarpní mechy.
Stanoviště. Dauco-Picridetum se vyvíjí především na opuštěných polích, kde vytváří i značně rozsáhlé porosty. Lze se s ním ale setkat také na opuštěných plochách v lomech, na vojenských cvičištích, silničních náspech, okrajích vozových cest a suchých stráních. V okolních zemích je udáváno ze starých vinic (např. Mucina in Mucina et al. 1993: 169–202, Müller in Oberdorfer 1993b: 135–277, Jarolímek et al. 1997), u nás však z těchto stanovišť chybějí fytocenologické snímky. Jde o teplomilné společenstvo rostoucí na slunných a výhřevných stanovištích s jílovitými, hlinitými i hlinitopísčitými půdami, které obsahují různý podíl skeletu a většinou mají poměrně velký obsah vápníku (Kopecký & Hejný 1992). Porosty se často vyvíjejí na mírných svazích jižní nebo západní orientace. Půdní povrch je někdy mechanicky narušován hrabáním nebo pastvou králíků a hrabošů polních nebo rytím divokých prasat.
Dynamika a management. Společenstvo má fenologické optimum od července do října, kdy kvete Picris hieracioides a další byliny, např. Centaurea jacea a Cichorium intybus. Typické porosty jsou vyvinuty na starších úhorech a starších navážkách a většinou na lokalitách vytrvávají dlouhou dobu. Představují jedno z pokročilých sukcesních stadií bylinné vegetace na zarůstajících polích (Mucina 1981b). Druhové složení a zápoj porostů asociace Dauco-Picridetum závisí především na jejich stáří a disturbancích. V časných vývojových fázích (na několik let starých úhorech nebo náspech) v porostech přetrvávají jednoleté polní plevele a ruderální druhy (např. Lactuca serriola, Lathyrus tuberosus a Tripleurospermum inodorum), často doprovázené vytrvalými druhy rozšiřujícími se kořenovými výběžky nebo oddenky (např. Cirsium arvense, Elytrigia repens a Tussilago farfara), které se velmi dobře šíří jak vegetativně, tak roznášením diaspor větrem. V další fázi se porosty většinou vyvíjejí k travinným společenstvům. Často do nich pronikají druhy suchých trávníků třídy Festuco-Brometea, mohou však převládnout i trávy tvořící hustě zapojené, expanzivně se rozrůstající polykormony (Calamagrostis epigejos a Elytrigia repens) nebo konkurenčně silné vysoké hemikryptofyty (např. Artemisia vulgaris a Cirsium arvense).
Variabilita. Floristická variabilita závisí především na přesahu druhů z okolních vegetačních typů. Často jsou v porostech zastoupeny druhy svazů Arrhenatherion elatioris a Convolvulo arvensis-Elytrigion repentis (Mucina 1981b, Klotz in Schubert et al. 2001: 387–403). Na Slovensku rozlišují Jarolímek et al. (1997) subasociaci D. c.-P. h. crepidetosum biennis Mucina 1981, která zahrnuje mezofilnější porosty s hojnějším zastoupením lučních druhů svazu Arrhenatherion elatioris, a negativně vymezenou subasociaci D. c.-P. h. typicum Korneck 1974. Na některých stanovištích vznikají také přechodné porosty k vegetaci suchých trávníků třídy Festuco-Brometea. Vyhraněné varianty této asociace se však ve snímcích z České republiky nepodařilo rozlišit.
Hospodářský význam a ohrožení. Společenstvo nemá význam hospodářský ani pro ochranu biodiverzity. V některých porostech však byly zaznamenány vzácné nebo ohrožené druhy, např. Astragalus austriacus, Carduus nutans a Cirsium eriophorum. Především na silničních náspech porosty zabraňují erozi půdy. Zarostlé úhory slouží jako zdroje diaspor ruderálních a plevelných druhů.