Struktura a druhové složení. Porosty této asociace jsou dvouvrstevné až třívrstevné, většinou silně zapojené. Jejich hlavní úroveň o výšce asi 150 cm je tvořena statnými bylinami, především starčkem Fuchsovým (Senecio ovatus). Hojně se vyskytují i Epilobium angustifolium, Scrophularia nodosa a Urtica dioica. Sukcesní pokročilost porostů indikuje časté zastoupení druhů Rubus fruticosus agg., R. idaeus a Sambucus racemosa. V horských a podhorských oblastech přibývá další druh starčku, S. hercynicus, který někdy v porostech dominuje. V nižších vrstvách porostu jsou hojné acidotolerantní druhy humózních půd (např. Athyrium filix-femina, Fragaria vesca, Mycelis muralis, Oxalis acetosella a Poa nemoralis). Přítomny jsou však i acidofyty (Avenella flexuosa, Deschampsia cespitosa a Vaccinium myrtillus), četné nitrofilní druhy hájové (Galium odoratum a Mercurialis perennis) a druhy s menší vazbou na les (Epilobium montanum, Festuca gigantea, Galium aparine a Moehringia trinervia). Tyto porosty obsahují nejčastěji 15–30 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 15–50 m². Mechové patro bývá vyvinuto v závislosti na vlhkosti stanoviště. Převažují v něm běžné druhy, jako jsou Atrichum undulatum, Brachythecium rutabulum, Plagiomnium affine s. l. a Polytrichastrum formosum.
Stanoviště. Společenstvo se vyskytuje v oblastech potenciálního výskytu dubohabřin, květnatých bučin a jedlin, suťových lesů, místy i na stanovištích acidofilních bučin a bohatších a vlhčích typů acidofilních doubrav. Bylo zaznamenáno na pasekách od submontánních (kde má svoje optimum) až do montánních poloh. Typické je zejména pro paseky po smrkových kulturách s vysokým bylinným podrostem, který se svým složením této asociaci podobá. V některých oblastech je patrná také vazba asociace na lokality s historickým nebo současným výskytem jedle. Kromě pasek se tyto porosty vytvářejí na narušovaných okrajích cest nebo svazích železničních náspů a zářezů, ale vzhledem k lehkému přenosu semen a plodů dominantních druhů větrem mohou vznikat i v okolí skládek dřeva a na zbořeništích v blízkosti lesa. Na rozdíl od porostů s dominantním ostružiníkem maliníkem (Rubus idaeus) a od porostů svazu Impatienti noli-tangere-Stachyion sylvaticae se vyskytují na půdách méně zásobených živinami a vláhou. Přesto však je živinami nejbohatším společenstvem v rámci třídy Epilobietea angustifolii.
Dynamika a management. Toto společenstvo zarůstá nově vzniklé paseky s nezapojeným bylinným patrem všude tam, kde byla narušena svrchní humusová vrstva. V sukcesi nahrazuje asociaci Senecioni-Epilobietum angustifolii v případě, že výchozím lesním porostem je smrková kultura v polohách květnatých bučin, případně dubohabřin s jedlí. Při občasném vyžínání mladých výsadeb na pasekách ustupují širokolisté byliny a šíří se trávy, zvláště třtiny Calamagrostis arundinacea a C. epigejos. Další vývoj pasekového společenstva směřuje po asi 5–7 letech od vzniku paseky k porostům křovin se Sambucus racemosa, zčásti přes stadium maliníkových porostů asociace Rubetum idaei.
Variabilita. Lze rozlišit dvě varianty vyskytující se v různých nadmořských výškách:
Varianta Calamagrostis epigejos (XEA05a) s diagnostickými druhy Calamagrostis epigejos, Galeopsis tetrahit s. l. a Poa nemoralis je vázána na nižší, sušší a teplejší polohy, převážně na paseky, a z druhů rodu starček se v ní vyskytuje pouze Senecio ovatus. Do této varianty spadá i vegetace s četnými teplomilnými a světlomilnými druhy (např. Clinopodium vulgare, Hypericum perforatum a Torilis japonica) popsaná jako Atropetum bellae-donnae Tüxen ex von Rochow 1951.
Varianta Calamagrostis villosa (XEA05b) s diagnostickými druhy Athyrium distentifolium (může být dominantní), Calamagrostis villosa, Lysimachia nemorum a Trientalis europaea je hojná v podhůří a na horách a převládá v ní spíše Senecio hercynicus. Kromě pasek kolonizuje velmi často i lesní lemy a různé typy neobhospodařovaných ploch.
Hospodářský význam a ohrožení. Vzhledem ke značné biomase vážou porosty této asociace velké množství živin. Omezují tak jejich vyplavování po smýcení lesa a chrání lesní půdu před erozí. Navíc v nich dochází k příznivému rozkladu humusu a sukcese probíhá rychle, proto porosty netvoří blokovaná sukcesní stadia a dobře se zde obnovuje les.