Struktura a druhové složení. Jde o rozvolněnou vegetaci, ve které dominuje kavyl vláskovitý (Stipa capillata) nebo kostřava walliská (Festuca valesiaca), vedle nichž se uplatňují další trsnaté úzkolisté trávy, jako je vousatka prstnatá (Bothriochloa ischaemum) a smělek štíhlý (Koeleria macrantha). Charakteristický je výskyt xerofilních stepních druhů, např. Artemisia campestris, Asperula cynanchica, Centaurea stoebe, Dianthus carthusianorum s. l., Eryngium campestre, Euphorbia cyparissias, Potentilla arenaria, Seseli hippomarathrum, Silene otites s. l. a Thymus pannonicus. Pro druhově bohaté porosty je charakteristický výskyt stepních druhů kozinců Astragalus austriacus, A. exscapus a A. onobrychis. Zpravidla se v porostech nachází 20–35 druhů cévnatých rostlin na ploše 16–25 m². Mechové patro je většinou vyvinuto slabě nebo chybí.
Stanoviště. Festuco valesiacae-Stipetum se vyskytuje na jižních svazích v suchých a teplých oblastech. Zpravidla roste na hlubších černozemích nebo pararendzinách, nejčastěji na spraších, v Čechách také na slínitých sedimentech a na jižní Moravě na vápnitých sedimentech starších i mladších třetihor. Může se však vyvinout i na půdách tvrdších bazických hornin, jako je čedič nebo vápenec, zejména pokud se v nich vytváří mozaika míst s hlubší půdou nebo jde o nižší části svahů, kde sedimentuje splavená zemina. Zvláštním typem stanovišť jsou uměle navršené pahorky prehistorických mohyl nebo hradišť. Půdní pH se v závislosti na druhu matečné horniny pohybuje v rozmezí 5,3–7,9 a sorpční komplex je úplně nebo téměř nasycen (Vicherek & Unar 1971, Kolbek 1979, Unar 2004).
Dynamika a management. Přirozená stepní vegetace velmi podobná této asociaci byla pravděpodobně široce rozšířena v pozdním glaciálu a raném holocénu v suchých nížinných oblastech střední Evropy se sprašovými sedimenty. Po neolitickém rozšíření zemědělství byla většina porostů převedena na ornou půdu a menší část lokalit využívána k extenzivní pastvě. V zemědělské krajině se tato vegetace udržela hlavně na svazích nevhodných pro pole. Od druhé poloviny 20. století se na většině lokalit nepase, přesto však nedochází k výraznějšímu zarůstání křovinami nebo druhy širokolistých suchých trávníků.
Variabilita. Některé jihomoravské porosty jsou druhově bohatší a vyskytují se v nich druhy, které jsou v severočeských a středočeských porostech vzácné nebo chybějí, např. Aster linosyris, Astragalus onobrychis, Carex supina, Dorycnium pentaphyllum s. l., Pseudolysimachion spicatum, Scabiosa canescens, Thymus glabrescens a Veronica prostrata. Protože však i na jižní Moravě se v těsném sousedství druhově bohatých porostů vyskytuje i vegetace chudší, která se příliš neliší od porostů ze severních a středních Čech, nepovažujeme tuto variabilitu za dostatečnou pro rozlišení variant.
Hospodářský význam a ohrožení. Tato vegetace byla v minulosti využívána jako extenzivní pastviny pro méně náročná domácí zvířata. Dnes se na lokalitách nepase a vegetace má význam hlavně pro ochranu biodiverzity a hlubších půd proti vodní a větrné erozi.