Struktura a druhové složení. Fyziognomii této většinou dvouvrstevné až třívrstevné vegetace určují středně až hustě zapojené porosty třtiny chloupkaté (Calamagrostis villosa), dosahující výšky 70–100 cm. Většina biomasy porostu se koncentruje do výšky 15–35 cm (Fiala 1989). Kromě této travinné dominanty pronikají do vyšší vrstvy bylinného patra vysoké byliny Epilobium angustifolium a Senecio hercynicus, vysoké kapradiny Athyrium distentifolium a Dryopteris dilatata a traviny, např. Juncus effusus. Hojně se vyskytují keříčky borůvky (Vaccinium myrtillus), místy dosahující velké pokryvnosti; zřídka se objevuje i brusinka (Vaccinium vitis-idaea). Často, i když zpravidla s malou pokryvností, je vytvořena nižší vrstva bylinného patra s výskytem druhů horských smrčin (např. Homogyne alpina, Luzula sylvatica, Soldanella montana, Trientalis europaea a semenáčky Picea abies), dalších lesních druhů (Maianthemum bifolium a Oxalis acetosella) i druhů nelesních (Carex canescens, C. ovalis a Galium saxatile). Porosty jsou druhově chudé – obsahují zpravidla 10–15 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 15–50 m². S výjimkou Dicranum scoparium, Pleurozium schreberi, Polytrichastrum formosum a Sphagnum girgensohnii dosahují mechorosty většinou jen malé pokryvnosti a v mnohých porostech zcela chybějí.
Stanoviště. Junco-Calamagrostietum villosae je náhradním pasekovým společenstvem jednak klimaxových smrčin asociace Calamagrostio villosae-Piceetum, jednak bučin se smrkem, případně jedlí, patřících do asociace Calamagrostio villosae-Fagetum. Výškové optimum těchto porostů je v 700–1100 m n. m., na Šumavě a v Krkonoších vystupují i výše a nad lesní hranicí jsou nahrazeny přirozenými subalpínskými trávníky svazu Calamagrostion villosae. V chladných polohách s klimatickými inverzemi naopak sestupují až do 250 m n. m. (Sýkora 1983). Rozdílům v nadmořských výškách odpovídají rozdíly v klimatických a půdních charakteristikách. Geologickým podkladem jsou kyselé horniny, např. kvarcitické fylity nebo granitoidy. Vrstva nadložního humusu formy mor je silně vyvinutá vlivem značné produkce stařiny u třtiny chloupkaté (Jakrlová 1994, Morávková 1999). Rozklad stařiny je zvláště ve vyšších polohách velmi pomalý vlivem acidifikace, zamokření a nízkých teplot (Tůma 1999) a může trvat až tři roky (Fiala 1996). Půda je silně kyselá, pH se pohybuje běžně kolem 4. Poměr C : N je široký, ale zásobení dusíkem je dobré.
Dynamika a management. Zapojené porosty druhu Calamagrostis villosa se zpravidla vytvářejí na pasekách starých 3–20 let. Třtina chloupkatá však může dominovat na pasece od počátku, pokud byl lesní porost proředěn už před smýcením. Na otevření stanoviště reaguje silným odnožováním a potlačováním jiných druhů, jako je Avenella flexuosa (Samek 1988). Třtina chloupkatá expanduje na imisních holinách díky své velké toleranci k acidifikaci půd (Sýkora 1983, Samek 1988, P. Pyšek 1991a, 1993, 1996). Akumulací obtížně rozložitelného opadu na povrchu půdy velmi znesnadňuje obnovu lesa a vytváří dlouhodobá stadia travinné vegetace. Případné vyžínání pasek s výsadbou smrku vede k druhovému ochuzení pasekové vegetace. Z vyžínaných pasek rychle ustupují vysoké širokolisté byliny a kapradiny, např. Athyrium distentifolium, Polygonatum verticillatum, Prenanthes purpurea, Streptopus amplexifolius a Veratrum album subsp. lobelianum. Na podobných stanovištích s mělčí a sušší půdou si uchovává převahu Avenella flexuosa, jejíž porosty jsou vhodnější pro výsadbu dřevin (Lokvenc 1971). Starší nebo silněji rozvolněné porosty zarůstají jen velmi zvolna jívou (Salix caprea), břízou (Betula pendula) a jeřábem (Sorbus aucuparia).
Variabilita. Ve vyšších a chladnějších polohách pohraničních hor se na vlhkých až podmáčených podzolových půdách na stanovištích přirozených smrčin vyskytují porosty s horskými druhy cévnatých rostlin (např. Athyrium distentifolium, Luzula sylvatica a Soldanella montana) a četnými mechy (např. Dicranum scoparium, Polytrichastrum formosum, Polytrichum commune a Sphagnum girgensohnii), které Neuhäuslová & Wild (2001) rozlišili jako subasociaci J. e.-C. v. luzuletosum sylvaticae Neuhäuslová et Wild 2001. Naopak paseková vegetace nižších poloh vyskytující se na stanovištích po acidofilních bučinách a jedlinách nebo po jejich náhradních smrkových kulturách je druhově chudá a nemá žádné výraznější diferenciální druhy; až na expanzivní třtinu chloupkatou v ní chybějí druhy přirozených horských smrčin.
Hospodářský význam a ohrožení. Na příkrých svazích zajišťují porosty této asociace ochranu proti půdní erozi, ale při vytrvalých deštích mohou působit negativně tzv. doškovým efektem, kdy stébla třtiny tvoří téměř vodotěsný kryt půdy, který urychluje povrchový odtok vody. Mohou být biotopem některých vzácných a chráněných druhů, např. Doronicum austriacum, Lilium martagon, Soldanella montana, Streptopus amplexifolius a Veratrum album subsp. lobelianum, které sem pronikají z druhově bohatých horských třtinových trávníků. Holiny s třtinou chloupkatou pomáhají rychle kolonizovat otevřené plochy, včetně rozsáhlých holin vzniklých náhle například po kůrovcové kalamitě. V prvních letech vytvářejí příznivé mikroklima pro semenáče dřevin, později však obnovu lesa silně omezují.