Struktura a druhové složení. Tato vegetace tvoří středně vysoké porosty, v nichž převládá máta dlouholistá (Mentha longifolia) a sítina sivá (Juncus inflexus). Dále se uplatňují nízké ostřice Carex flacca, C. hirta, C. otrubae a C. panicea spolu s druhy vlhkých narušovaných půd Agrostis stolonifera, Elytrigia repens, Eupatorium cannabinum, Potentilla anserina a Symphytum officinale. Často jsou přítomny druhy vlhkých luk svazu Calthion palustris (např. Caltha palustris, Cirsium rivulare, Myosotis palustris agg. a Scirpus sylvaticus) a luční druhy třídy Molinio-Arrhenatheretea (Lathyrus pratensis, Poa trivialis aj.). Asociace patří k druhově středně bohatým společenstvům obvykle s 20–30 druhy cévnatých rostlin na ploše 16–25 m², existují však i druhově dosti chudé porosty. Mechové patro bývá vyvinuto relativně dobře. Vyskytují se v něm jak luční druhy mechorostů (např. Brachythecium rivulare, Calliergonella cuspidata a Plagiomnium affine s. l.), tak druhy bazických pramenišť (Bryum pseudotriquetrum, Cratoneuron commutatum a C. filicinum). Druhá skupina je více zastoupena na místech, kde se tato vegetace vyvinula na vápnitém prameništi. Pokryvnost mechového patra však silně kolísá v závislosti na intenzitě disturbance při pastvě dobytka. Pokud je rozšlapávání příliš časté a intenzivní, mechové patro se nestačí obnovovat.
Stanoviště. Asociace se vyskytuje v širokém rozmezí výškových stupňů od pahorkatin do hor. Spíše než klimatické faktory jsou pro její vývoj rozhodující bazické, zpravidla těžké a jílovité půdy a také určitá míra mechanického narušování. Typickým stanovištěm jsou prameniště na extenzivních pastvinách, jejichž vodní režim je rozkolísaný a závislý na síle pramene. V létě může docházet k slabému zasolování. Půdním typem je pseudoglej nebo glej. Při příliš intenzivní pastvě dochází k nadměrné ruderalizaci a druhovému ochuzení. Kromě pramenišť na pastvinách se může Junco-Menthetum vyskytovat i v nivách potoků, při okrajích vlhkých cest, na mokrých úhorech a čerstvých sesuvech, kde představuje iniciální sukcesní stadium (Kopecký & Hejný 1992, Hájek 1998).
Dynamika a management. Junco-Menthetum se vyvíjí nejčastěji z vegetace bazických pramenišť svazu Caricion davallianae nebo vlhkých luk asociací Scirpo sylvatici-Cirsietum cani a Cirsietum rivularis. Hlavní příčinou jejího vzniku je disturbance při pastvě dobytka a také obohacení živinami. Jsou-li porosty občas posečeny, a tím ochuzeny o živiny, mohou být druhově bohaté. Pokud se vyvíjejí z vápnitých slatinišť svazu Caricion davallianae, mohou hostit i vzácnější druhy rostlin, např. Carex distans, Dactylorhiza incarnata, Epipactis palustris a Eriophorum latifolium.
Variabilita. V České republice lze rozlišit dvě varianty:
Varianta Carex hirta (TDF11a) s diagnostickými druhy Alopecurus pratensis, Carex hirta, Elytrigia repens, Galium aparine, Lathyrus pratensis, Poa trivialis, Potentilla anserina a Symphytum officinale představuje porosty na poněkud vysychavých, eutrofizovaných a narušovaných stanovištích. Vegetace této varianty jeví vývojové vztahy k ruderální vegetaci, k níž může další vývoj směřovat.
Varianta Carex flava (TDF11b) s diagnostickými druhy Carex flava, C. panicea, Eriophorum latifolium, Juncus articulatus, J. effusus a Cratoneuron commutatum má vývojově a druhovým složením blízko k vegetaci bazických lučních pramenišť, ze kterých může vznikat. Většinou jde o druhově poměrně bohaté porosty s dobře vyvinutým mechovým patrem.
Hospodářský význam a ohrožení. Hospodářský význam v současnosti není velký, neboť dobytek tyto mokřiny pouze rozdupává a vegetaci příliš nespásá. V minulosti používali obyvatelé karpatských Kopanic sítinu sivou jako povřísla k vázání snopů a k připevňování léčivých bylin na poraněná místa na těle dobytka (Hájek 1998). Jistý druh ohrožení pro tuto vegetaci představuje současný styl velmi intenzivní pastvy hovězího dobytka. Na silně vypásaných mokřadech se vyvíjejí ruderalizované porosty.
Syntaxonomická poznámka. Různí autoři tuto vegetaci řadí do různých vyšších syntaxonů. Kromě zařazení mezi vlhké louky svazu Calthion palustris, resp. podsvazu Filipendulenion ulmariae (Sýkora 1982d) je některými autory klasifikována do třídy ruderální vegetace Plantaginetea majoris (Hejný et al. in Moravec et al. 1995: 152–157) a ve Francii do samostatného svazu Mentho-Juncion inflexi (de Foucault et al. 1992). Různé zařazení do svazu souvisí pravděpodobně s velkou, geograficky podmíněnou variabilitou této vegetace (Sýkora 1982d). V některých oblastech, například na Balkánském poloostrově, se v porostech více uplatňují ruderální druhy třídy Plantaginetea. V českých zemích naopak převládají luční druhy a vegetace je blízká svazu Calthion palustris, ale i některé zdejší porosty varianty Carex hirta stojí na pomezí tříd Plantaginetea majoris a Molinio-Arrhenatheretea.