Struktura a druhové složení. Kustovnice cizí (Lycium barbarum) v těchto křovinách zpravidla výrazně převládá. Výrazným strukturním rysem většiny porostů je nakupení suchých větví, které zcela zakrývají zem, vyplňují celý vnitřek porostu a tvoří vrstvy a kupy odumřelých větví vysoké až ke dvěma metrům. Pro růst bylinného patra tak zbývá jen úzká okrajová zóna. Kustovnici doplňují další spontánně rostoucí nebo pěstované suchomilné keře (např. Lonicera tatarica, Pyracantha coccinea a Syringa vulgaris), rychle rostoucí stromy (např. Ailanthus altissima a Robinia pseudoacacia) a vzrůstné dřevité liány (např. Clematis vitalba a Fallopia aubertii). V bylinném patře jsou hojné oddenkaté geofyty (např. Cirsium arvense, Elymus repens a Lepidium draba), vysoké ruderální hemikryptofyty (např. Artemisia vulgaris, Ballota nigra a Lamium album) a jednoleté plevele (Atriplex oblongifolia, Bromus sterilis a Sisymbrium spp.). V porostech se obvykle vyskytuje 10–20 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 10–25 m2. Mechové patro pod hustou vrstvou opadu zpravidla chybí.
Stanoviště. Společenstvo se vyskytuje na suchých a slunných stanovištích v teplých oblastech. Ve vyšších polohách je jeho výskyt omezen na města. Kolonizuje různé typy substrátů od rendzinových půd přes odkryvy spraše po kamenité navážky a haldovou hlušinu. Půdy mají často větší obsah karbonátů a jsou dobře propustné. Na svazích, kde je povrch půdy stále pod clonou mrtvých větví, a proto není příliš ovlivňován vertikálními srážkami, se často tvoří prachovitě sypký, vysychavý, silně humózní povrchový horizont půdy tmavé nebo popelavé barvy, který se sype z vnitřku porostů po svahu a bývá osídlován nitrofilními jednoletými druhy. Lycietum barbari je hojným typem vegetace na terasách vinic, náspech železnic a někdejších suchých pastvinách. Vyskytuje se i na podezdívkách a zděných tarasech budov, patách zdí, hrázích, v oplocení pozemků, na starých navážkách, rumištích, haldách, výsypkách a okrajích akátin.
Dynamika a management. Kustovnice cizí je silně vzrůstný keř produkující během krátké doby velký objem dřevní hmoty. Vyhání rychle rostoucí obloukovité pruty, které se vzájemně přerůstají, a zastíněné části koruny se pak sklánějí, odumírají a hromadí se při zemi. Má velkou konkurenční schopnost, a proto zmlazující dřeviny zpravidla nedokážou jejím zápojem proniknout ke světlu. V zakrslých formách přežívá i v extrémním suchu, kdy namísto dlouhých větví tvoří převážně brachyblasty. Snáší také soustavné ořezávání, např. v živých plotech. Navíc šplhá jako opěrná liána po stromech a konstrukcích. Šíří se rychle kořenovými výmladky i hřížením větví. Zakořenit mohou i utržené větve, např. ze zahrádkářského opadu na skládkách. Kustovnice v našich podmínkách příliš neplodí a její generativní rozmnožování je patrně vzácné. Většina porostů vznikla přímou výsadbou a následným rozrůstáním. Vysazovaly se s cílem omezit erozi na svazích, zpevnit terasy, chránit hranice pozemků a rekultivovat haldy nebo pastvou silně postižené plochy.
Variabilita. Lze rozlišit dvě varianty:
Varianta Anthriscus cerefolium (KBD02a) se vyskytuje na suchých výslunných místech v mikroklimaticky teplých polohách, obvykle ve vinicích. V porostech se objevují krátkověké teplomilné druhy jako Anthriscus caucalis, A. cerefolium, Asperugo procumbens, Berteroa incana, Lamium amplexicaule, Onopordum acanthium a stepní druhy s ruderální tendencí, jako je Elymus hispidus.
Varianta Urtica dioica (KBD02b) zahrnuje porosty ve městech a na vlhčích nebo stinnějších stanovištích, v nichž mají převahu mezofilní druhy, jako je Chelidonium majus, Sisymbrium officinale, Solanum nigrum a Urtica dioica.
Hospodářský význam a ohrožení. Porosty plní půdoochrannou a protierozní funkci, kustovnice je i medonosná. Mimořádně silně však omezují biodiverzitu, takže je lze tolerovat jen v městském prostředí, kde rychlým růstem zakrývají nevzhledná zákoutí.