Struktura a druhové složení. Jde o víceméně zapojené trávníky s dominancí kostřavy ovčí nebo žlábkaté (Festuca ovina, F. rupicola) a ovsíře lučního (Avenula pratensis). S nimi se vyskytují teplomilné druhy suchých trávníků, které snášejí kyselé oligotrofní půdy (např. Dianthus carthusianorum s. l., Phleum phleoides, Potentilla arenaria a Pseudolysimachion spicatum), a suchomilné druhy se širší ekologickou amplitudou, které přesahují i na písčiny (Agrostis vinealis, Hieracium pilosella, Rumex acetosella, Trifolium arvense aj.). Na jihozápadní Moravě v těchto trávnících často rostou Genista pilosa a Pulsatilla grandis. V porostech se obvykle vyskytuje 25–35 druhů cévnatých rostlin na ploše 16–25 m². Hojně jsou zastoupeny mechorosty a lišejníky, a to hlavně na ploškách s mělkou půdou a v okolí výchozů matečné horniny, např. akrokarpní mechy Ceratodon purpureus a Polytrichum piliferum nebo keříčkovité lišejníky rodu Cladonia. Hojný je také pleurokarpní mech Hypnum cupressiforme s. l., rostoucí pod zapojeným porostem trav.

Stanoviště. Porosty se vyskytují zpravidla na mírných, jižně orientovaných svazích o sklonu do 15° nebo na rovinách. Půdy jsou vysychavé, mělké, většinou méně než 25 cm hluboké rankery. Na východním okraji Českého masivu na střední a jihozápadní Moravě se vyvíjejí na granitoidech, rule, granulitu a kyselých sedimentárních břidlicích a drobách, zatímco v Čechách spíše na bazičtějších silikátových horninách, zejména na čediči, ale také diabasu, amfibolitu aj. Vzácně se tato vegetace vyskytuje na pískovcích nebo terasových píscích. Půdní pH se pohybuje zpravidla v rozmezí 4,7–6,1 (Chytrý et al. 1997, Kolbek in Kolbek et al. 2001: 51–91).

Dynamika a management. Jde o sekundární trávníky vzniklé po odlesnění na stanovištích teplomilných nebo acidofilních doubrav a dubohabřin. Tradičně byly využívány jako pastviny, dnes jsou však většinou opuštěné a jen na některých lokalitách se uplatňuje ochranářský management, místo pastvy se však obvykle používá seč. Na opuštěných pozemcích se často šíří konkurenčně silné trávy, zejména Arrhenatherum elatius, což souvisí se spadem atmosférického dusíku a jeho akumulaci při ponechání ladem. Místy se rozrůstá také Calamagrostis epigejos. Zarůstání křovinami je vzhledem k suchosti půdy poměrně pomalé; šíří se zejména růže (Rosa spp.).

Variabilita. Lze rozlišit dvě varianty, lišící se hloubkou půdy, a tím i dostupností živin:

Varianta Festuca ovina (THG01a) s diagnostickými druhy Agrostis vinealis, Festuca ovina, Thymus praecox, Cladonia rangiformis a Polytrichum piliferum se vyskytuje na mělkých a minerálně chudších půdách.

Varianta Festuca rupicola (THG01b) s diagnostickými druhy Euphorbia cyparissias, Festuca rupicola, Potentilla argentea a Trifolium arvense se vyskytuje na poněkud hlubších a bázemi bohatších půdách.

Hospodářský význam a ohrožení. Porosty asociace Potentillo-Festucetum rupicolae byly v minulosti využívány k extenzivní pastvě méně náročného dobytka, zejména ovcí. Dnes je většina pozemků opuštěna a ohrožena zarůstáním konkurenčně silnými travami a křovinami. K jejich údržbě je nutný ochranářský management, avšak mnoho lokalit se dosud nachází mimo chráněná území. Vzhledem k mírnému sklonu svahů byly některé pozemky zastavěny.

Syntaxonomická poznámka. Toman (1970) zahrnul do asociace Potentillo-Festucetum rupicolae snímky z Českého středohoří (Klika 1951) a vlastní snímky z Klenečské stráně u Roudnice nad Labem, ale také asociaci Festuco rupicolae-Brachypodietum Mahn 1965, popsanou z okolí města Halle ve středním Německu (Mahn 1965). Posledně jmenovaná asociace však zahrnuje bazifilní trávníky na hlubokých půdách, odpovídající asociaci Scabioso ochroleucae-Brachypodietum pinnati Klika 1931, a je značně odlišná od vegetace, kterou dokumentoval Klika (1951) a Toman (1970).