Svaz zahrnuje vegetaci nízkých suchomilných křovin s hojnou účastí druhů suchých trávníků a suchých bylinných lemů. Keřové patro je druhově dosti chudé a zpravidla v něm převažuje jediný druh. Dominují nápadně kvetoucí keře z rodů Prunus a Rosa, které vytvářejí plošně rostoucí klony s podzemním šířením. Jednotlivé ramety klonu rychle přirůstají a odumírají zpravidla do dvaceti let. Porosty bývají maloplošné (desítky metrů čtverečních) a dominantní keře v nich dosahují zpravidla výšky 0,3–1,5 m, takže v některých porostech mohou být nízké keře přerosteny vysokými bylinami lesních lemů, jako jsou Dictamnus albus, Peucedanum alsaticum a P. cervaria. Častou součástí porostů jsou však i jednotlivě rostoucí vysoké keře, např. Rosa canina. V bylinném patře těchto křovin převažují světlomilné a suchomilné druhy, zejména vytrvalé trávy (např. Brachypodium pinnatum a Poa angustifolia), lemové byliny (např. Trifolium alpestre a T. medium) a vytrvalé ruderální druhy (např. Bromus inermis a Convolvulus arvensis).
Tato vegetace se vyskytuje v suchých a teplých nížinách a pahorkatinách. Osídluje lokality stepní vegetace, ale vyskytuje se i na stanovištích člověkem vytvořených, jako jsou polní meze, terasy vinic nebo pastviny. Sukcesí se porosty mění zpravidla ve společenstva vyšších křovin svazu Berberidion vulgaris, často však také ustupují poté, co zarostly vysokou travinnou nebo lemovou vegetací hromadící silnou vrstvu stařiny.
Svaz Prunion fruticosae je rozšířen ve střední a jihovýchodní Evropě, od suchých oblastí Německa, České republiky a Rakouska (Exner & Willner in Willner & Grabherr 2007: 62–83) po Chorvatsko, Srbsko, Rumunsko a Ukrajinu (Kojić et al. 1998, Sanda et al. 2008a, b, Trinajstić 2008, Fitsailo et al. in Didukh et al. 2011: 134–142) a patrně i Bulharsko (Gussev & Tzonev in Biserkov et al. 2011: 243–245). Ve stepní a lesostepní zóně východní Evropy se nacházejí velmi podobné nízké křoviny, jež jsou však obohaceny o druhy keřů kontinentálního rozšíření (např. Caragana frutex, Spiraea crenata a S. hypericifolia), které ve střední Evropě nerostou. Někteří ruští autoři tyto křoviny považují za samostatný svaz Amygdalion nanae Golub in Iljina et al. 1991.